Jak na tělesný index BMI?
Index tělesné hmotnosti (BMI) měří poměr váhy k výšce a pomáhá posoudit podváhu, normální váhu, nadváhu či obezitu. Vypočítá se jako váha v kg děleno druhou mocninou výšky v metrech. Normální rozmezí je 18,5–24,9. BMI je však pouze orientační a nebere v úvahu svalovou hmotu, věk nebo rozložení tuku.
BMI konečně pořádně vysvětleno
Index tělesné hmotnosti, známý pod zkratkou BMI (Body Mass Index), je asi nejznámější a nejčastěji využívaný ukazatel, který hodnotí poměr tělesné hmotnosti k výšce. Jde o statistický ukazatel, který slouží k základní klasifikaci podváhy, nadváhy a různých stupňů obezity. Ačkoli se dnes BMI široce používá pro stanovení optimální váhy, původní záměr jeho tvůrce, belgického matematika a statistika Adolpha Queteleta, jenž jej definoval již v první polovině 19. století, spočíval primárně v tvorbě populačních statistik.
Postup výpočtu indexu tělesné hmotnosti (BMI)
Výpočet BMI je skutečně jednoduchý. Spočívá v matematickém vztahu mezi hmotností jedince (udávanou v kilogramech) a druhou mocninou jeho výšky (vyjádřenou v metrech).
Vzorec pro zjištění BMI je následující:
Pro praktický příklad uvažujme osobu s hmotností 80 kg a výškou 183 cm (1,83 m). Nejprve výšku v metrech umocníte na druhou: 1,83 × 1,83 = 3,3489. Následně vydělíte hmotnost tímto výsledkem: 80 / 3,3489 ≈ 23,89.
Hodnocení vypočtené hodnoty
Jakmile získáte svou hodnotu BMI, můžete se zařadit do jedné ze základních kategorií, které stanovila Světová zdravotnická organizace (WHO). Za normální (zdravou) hodnotu se obvykle považuje rozmezí 18,5-24,9.
| Hodnota BMI | Výsledek (Kategorie) | Zdravotní rizika |
|---|---|---|
| < 18,5 | Podváha | Zvýšená |
| 18,5 – 24,9 | Optimální váha / Norma | Normální |
| 25 – 29,9 | Nadváha | Zvýšená |
| 30 – 34,9 | Obezita 1. stupně | Vysoká |
| 35 – 39,9 | Obezita 2. stupně | Velmi vysoká |
| > 40 | Obezita 3. stupně | Extrémně zvýšená |
Nadváha a obezita
Hodnoty BMI nad 25 signalizují nadváhu, hodnoty od 30 výše značí obezitu různých stupňů. Zvýšená tělesná hmotnost podstatně zvyšuje zdravotní rizika. S nadváhou a obezitou se pojí zvýšená hladina cholesterolu a vysoký krevní tlak (hypertenze) a zvyšují riziko kardiovaskulárních onemocnění. Osoby s vysokým BMI často čelí zvýšenému riziku cukrovky 2. typu, dny a koronárních onemocnění. Nadměrná zátěž přetěžuje pohybový aparát, vyvolává bolesti a větší opotřebení kloubů (zejména kolen a kyčlí) i bolesti zad. Obezita souvisí s hormonální nerovnováhou, poruchami plodnosti u mužů i žen, dušností, spánkovou apnoí a také s vyšším rizikem některých nádorů (například kolorekta a prsu).
Podváha
Na opačném konci spektra stojí podváha, která se podle BMI udává při hodnotě pod 18,5. Ačkoli někdo může mít genetické dispozice k nižší hmotnosti, podváha nezřídka signalizuje zdravotní problém. Nízké BMI provází častá únava a snížená imunita. Může vyústit v anémii, řídnutí kostí (osteoporózu), poruchu hormonální rovnováhy, nadměrné vypadávání vlasů a velmi nízký krevní tlak. Podváha, zejména pokud je způsobena odmítáním potravy, končívá poruchami příjmu potravy. Bulimie a anorexie mohou souviset s depresivním laděním, podrážděností a sníženou soustředěností, a v krajním případě vést až k selhání srdce.
Proč je nutné brát BMI jen orientačně
Index BMI funguje je užitečné orientační vodítko, ale nikdy ho neberte jako přesný diagnostický nástroj. Jeho největší slabinou je jednoduchost. Počítá totiž jen s výškou hmotností. Nezahrnuje další kritické okolnosti, jako je věk, pohlaví, rasa, objem svalové hmoty, nebo celková tělesná konstituce.
- Aktivní sportovci a kulturisté
Tito lidé disponují velkým množstvím svalové tkáně, která je hustší těžší než tuk. Kvůli těžké svalové hmotě jim BMI nezřídka vychází nad 25, někdy dokonce nad 30, přestože obézní nejsou. - Lidé s minimem svalů
Naopak hubení jedinci s malým množstvím svalové tkáně (ačkoli BMI ukazuje normu) mohou mít složení těla, které odpovídá obezitě, jelikož tělesný tuk převládá. - Věk
S přibývajícím věkem se složení těla mění. Podíl tukové hmoty se zvyšuje, svaly se budují obtížněji. Proto starší lidé mohou být obézní, i když jejich BMI zůstává pod hranicí 25. Z hlediska zdraví se u dlouhověkých osob dokonce za optimální považují hodnoty BMI až o 4 body vyšší, než je nejnižší norma pro mladé dospělé.
Jak lze BMI zpřesnit?
Obvod pasu a rozložení tuku
Obvod pasu jako kritický ukazatel rozložení tělesného tuku vypovídá o zdravotním riziku. Ukládání tuku v oblasti břicha (tzv. typ „jablko“, častý u mužů) zvyšuje riziko kardiovaskulárních metabolických onemocnění (např. cukrovky, vysokého krevního tlaku infarktu). Oproti tomu u žen se tuk obvykle ukládá spíše v oblasti stehen hýždí (typ „hruška“).
- Rizikový obvod pasu u žen
Nad 80 cm (velmi rizikový nad 88 cm) - Rizikový obvod pasu u mužů
Nad 94 cm (velmi rizikový nad 102 cm)
Širší pas značí jedno z diagnostických kritérií metabolického syndromu spojeného s vyšším rizikem civilizačních nemocí.
Speciální indexy
BMI není jediným měřítkem tělesné hmotnosti. Mezi další indexy patří:
- Rohrerův index
Toto měřítko tělesné plnosti využíváte primárně u dětí v období puberty, kdy BMI neposkytuje přesné výsledky. - Brocův index
Udává, kolik kilogramů přebývá nebo chybí do hranice normální hmotnosti. Jelikož zohledňuje pouze jedince s výškou 155–165 cm, uplatňuje se méně často. - WHR index (poměr pasu a boků)
Zjišťuje poměr obvodu pasu obvodu boků. Dělí postavy na tři typy, pomáhá určit, kde tělo ukládá tělesný tuk. - WHtR (WSR) index (poměr pasu a výšky)
Poměr obvodu pasu výšky. Zdroje uvádí, že tento údaj by měl poskytovat nejpřesnější výsledky.
Analýza složení těla (InBody)
Nejpokročilejší zhodnocení poskytují bioimpedanční váhy, jako je InBody. Tyto přístroje dokážou změřit elektrický odpor tělem procházejících signálů. Díky tomu přesně zjišťují poměr svalů, tuku, jejich rozložení objem tělesné vody. Měření InBody tak odhaluje, zda potřebujete spíše hubnout, nabírat svalovou hmotu, nebo jaký máte podíl útrobního tuku. Přístroj rovněž spočítá bazální metabolismus (který tvoří až 70 % běžného denního výdeje energie) doporučený kalorický příjem.
