Rajčata dozrávají postupně a během tohoto procesu se mění jejich vzhled, chuť i konzistence dužiny. Zelené plody získávají barvu typickou pro danou odrůdu, postupně měknou a rozvíjejí se v nich aromatické látky. Správný okamžik ke sklizni nebo konzumaci proto závisí na více vlastnostech než na samotném zbarvení.
Červená barva bývá nejvýraznějším vodítkem, u některých odrůd však zralé plody zůstávají žluté, oranžové, zelené nebo mají tmavě fialové odstíny. Podobně zavádějící bývá představa, že každé měkké rajče je automaticky přezrálé. Masité odrůdy, drobná cherry rajčata i plody určené ke zpracování se svou pevností přirozeně liší. Při hodnocení zralosti je proto rozumné přihlížet také k odrůdě a podmínkám pěstování.
Nejspolehlivější orientaci poskytne kombinace pěti znaků: barvy, pevnosti, slupky, stopky a vůně. Podrobnější pohled na jednotlivé vlastnosti pomůže rozpoznat plody vhodné k okamžitému použití, rajčata určená k dalšímu dozrávání i kusy, které už vykazují známky kažení.
Rajče připravené ke konzumaci má zpravidla vyrovnané zbarvení odpovídající odrůdě, neporušenou slupku a pevnou, mírně poddajnou dužinu. Při jemném stisknutí lehce pruží, ale nezůstávají v něm hluboké otisky prstů. Zralost se projevuje také rozvinutou chutí a vůní, jejichž intenzita závisí na odrůdě, teplotě a způsobu pěstování.
Rajčata, která ještě nedosáhla plné zralosti, bývají tvrdší a jejich barva se teprve vyvíjí. U červených odrůd se mohou objevovat zelené, nažloutlé nebo oranžové plochy. Nerovnoměrné zbarvení však samo o sobě nemusí znamenat nedostatečnou zralost, protože některé odrůdy mají výrazně zbarvená ramena nebo pruhovanou slupku i po dozrání.
Slupka dozrávajícího plodu bývá hladká a neporušená. Stopka může být zelená, její vzhled však ovlivňuje také stáří po sklizni. Čerstvě utržené rajče se zelenou stopkou proto nemusí být zralé a rajče bez stopky nemusí být méně kvalitní.
Vůně bývá u méně zralých plodů slabší, přesto se na ni nelze spoléhat samostatně. Rajčata sklizená ve fázi počínajícího vybarvování dokážou při vhodné pokojové teplotě dále dozrávat. Postupně měknou, mění barvu a rozvíjí se jejich aroma. Nejlépe dozrávají zdravé, nepoškozené plody, u kterých už přirozený proces zrání začal.
U běžných červených odrůd bývá dobře vyzrálé rajče sytě červené, případně má odstín charakteristický pro konkrétní kultivar. Nejspolehlivějším domácím testem je jemné stisknutí. Plod by měl mírně povolit a následně si zachovat původní tvar. Příliš tvrdá dužina často ukazuje na nedokončené zrání, výrazná měkkost zase na pokročilou zralost nebo poškození.
Slupka zralého rajčete bývá hladká, přiměřeně napnutá a bez rozsáhlých prasklin. Drobné povrchové jizvy či zahojené prasklinky ovšem nemusí ovlivňovat jedlost plodu. Rozhodující je, zda je poškození suché a stabilní, nebo se kolem něj objevuje vlhkost, měknutí či plíseň.
Čerstvá zelená stopka může naznačovat nedávnou sklizeň. Její pevné uchycení však není univerzálním důkazem zralosti. Některé odrůdy se snadno oddělují od stopky, jiné se běžně prodávají bez ní.
Typické rajčatové aroma lze často zaznamenat zejména v okolí stopky. Výraznější vůně bývá příjemným doplňkovým znakem, její intenzita však závisí na genetických vlastnostech plodu i podmínkách skladování. Chuťově vyzrálá rajčata mají zpravidla příjemnou rovnováhu sladkosti a kyselosti, kterou ovlivňuje obsah cukrů, organických kyselin a aromatických látek.

Přezrálé rajče bývá velmi měkké, někdy až kašovité. Slupka se může vrásčit, objevují se propadlá místa a dužina ztrácí pevnost. U některých plodů dochází také k tmavnutí, které však samo o sobě nemusí znamenat kažení. Tmavě zbarvené odrůdy mají přirozeně odlišnou pigmentaci a některé fyziologické poruchy způsobují tmavé skvrny i bez mikrobiálního rozkladu.
Výrazně kyselý, kvasný nebo jinak nepříjemný zápach upozorňuje na možné kažení. Rajčata s plísní, vytékající tekutinou nebo rozkládající se dužinou vyhoďte. U měkkých vodnatých plodů nestačí odstranit pouze viditelně napadenou část.
Suchá hnědá stopka může doprovázet delší skladování, ale sama nedokazuje přezrálost. Mnohem důležitější je celkový stav rajčete, zejména pevnost, neporušenost povrchu a přítomnost neobvyklého zápachu.
| Znak | Dozrávající | Zralé | Přezrálé nebo kazící se |
|---|---|---|---|
| Barva | Často neúplně vybarvená | Typická pro odrůdu | Někdy tmavé či propadlé skvrny |
| Pevnost | Spíše tvrdé | Pevné, lehce pruží | Velmi měkké až kašovité |
| Slupka | Obvykle hladká | Hladká a neporušená | Někdy vrásčitá, popraskaná či mokvající |
| Stopka | Často zelená | Často svěží, není rozhodující | Může být suchá nebo hnědá |
| Vůně | Často slabší | Typicky rajčatová | Při kažení kvasná či nepříjemná |
Jednotlivé znaky je potřeba hodnotit společně. Například vrásčitá slupka může vzniknout také ztrátou vody při skladování, aniž by rajče bylo mikrobiálně zkažené. Naopak plod s poměrně pěknou barvou může mít uvnitř rozměklou dužinu. Rozhodující je celková čerstvost a absence známek kažení.
Méně zralá rajčata nechte při pokojové teplotě, nejlépe na suchém místě mimo přímé slunce. Pro další zrání potřebují vhodnou teplotu a dostatek času. Silné sluneční záření na parapetu může plody zbytečně zahřívat a zhoršovat jejich kvalitu.
Chcete-li zrání urychlit, vložte zdravá dozrávající rajčata do papírového sáčku společně s jablkem nebo banánem. Tyto plody uvolňují ethylen, rostlinný hormon podporující zrání. Sáček pravidelně kontrolujte, aby se uvnitř nehromadila vlhkost a případné poškozené kusy nezačaly plesnivět.
Plně zralá rajčata spotřebujte co nejdříve. Krátkodobé uchování při pokojové teplotě obvykle pomáhá zachovat jejich aroma. Jestliže už jsou velmi zralá a hrozí jejich zkažení, uložte je do chladničky. Před konzumací je nechte přibližně půl hodiny až hodinu temperovat, aby se lépe projevila jejich chuť.
Rajčata kontrolujte také ze spodní strany a v místě připojení stopky, kde se snadno přehlédne počínající poškození. Omyjte je až těsně před použitím a nakrojené plody uchovávejte v chladničce. Takto lze omezit zbytečné ztráty a využít úrodu podle aktuálního stupně zralosti.