Volské oko má pověst banální snídaňové klasiky. Jedno vejce, trochu tuku, několik minut tepla. A přesto bývá výsledek pokaždé trochu jiný. Jednou žloutek praskne při vyklepnutí. Podruhé bílek příliš ztuhne, zešedne a oddělí se v nevzhledné cáry. Jindy vejce zůstane syrové, i když pánev byla dávno horká.
Příprava sázených vajec zdánlivě nestojí za delší pozornost. Ale právě u jednoduchých jídel záleží na detailech. Správně připravené volské oko má pevný, ale vláčný bílek, hladký okraj bez spálenin a žloutek, který zůstává tekutý, lesklý a nedotčený. Právě tady se ukazuje rozdíl mezi jídlem odbytým a jídlem, které se povedlo.
Co vlastně znamená "volské oko"? Název volské oko vznikl pravděpodobně podle tvaru- bílé kulaté pole s centrálním žloutkem připomíná stylizované zvířecí oko. V anglicky mluvícím světě se používá označení sunny side up, tedy "slunečnou stranou nahoru". Odkazuje na způsob, kdy se vejce neobrací, a žloutek zůstává nahoře nezakrytý. V češtině se častěji říká sázená vejce. Výraz "sázené" má historické kořeny a odkazuje na způsob přípravy, kdy se vejce jakoby sází na pánev. Není to výraz novodobý, najdeme ho už v kuchařkách z 19. století. V obou případech jde o smažené vejce připravené tak, aby žloutek zůstal viditelný a tekutý. Základní technika je jednoduchá – rozehřát tuk, vejce opatrně rozklepnout, položit na pánev a chvíli smažit. Rozdíl v chuti a textuře ale vzniká drobnými nuancemi, především teplotou, druhem tuku, typem pánve i samotnou čerstvostí vejce.
Nejdřív je potřeba vybrat správnou pánev. Nepřilnavý povrch pomůže udržet vajíčko kompaktní, ale dobře poslouží i litinová nebo nerezová pánev s rovnoměrně rozloženým ohříváním. Dno pánve by mělo být čisté a hladké, aby se bílek nepřichytával.
Tuk si vyberte podle chuti. Máslo poskytne jemnou chuť a příjemné aroma, jen je potřeba uhlídat teplotu. Začne-li se přepalovat, rychle zhořkne. Oleje s vyšším bodem zakouření - například slunečnicový nebo řepkový - zvládnou vyšší teploty a snesou delší smažení. Vejce si nejprve připravte bokem. Vyklepněte ho do malého hrnečku nebo mističky. Díky tomu se vyhnete nečekanému prasknutí žloutku přímo nad pánví, případně zachytíte kousky skořápky dřív, než skončí v tuku. Tuk rozehřejte tak, aby se lehce chvěl, nesyčel, neprskal, nepřepaloval se. Máslo má být napěněné, ne hnědé. Jakmile je povrch dostatečně teplý, opatrně vlijte vejce na jedno místo. Bílek by měl začít tuhnout rovnoměrně odspoda, žloutek zůstává pružný a vystouplý.
Příliš rozehřátá pánev spálí spodní vrstvu bílku, zpevní okraje a vytvoří tvrdou krustu. Nízká teplota způsobí, že se bílek roztáhne a vaří příliš dlouho. Sázené vejce jsou hotová během dvou až tří minut. Při správné teplotě se bílek zpevní bez zhnědnutí a žloutek zůstane svěží a tekutý.
Kdo chce bílek kompletně zpevněný, ale žloutek stále tekutý, může vejce na několik vteřin zakrýt pokličkou. Vzniklá pára jemně zatáhne i horní část bílku. Jen pozor pokud zakryjete vejce příliš brzy nebo na příliš dlouho, ztratí žloutek svou typickou barvu a ztuhne.
Čerstvá vejce drží lépe pohromadě. Bílek zůstává kompaktní, neteče po pánvi a žloutek vystupuje jako malý kopeček. Starší vejce se roztečou a vytvoří tenkou blánu, která ztrácí soudržnost. Můžete pak očekávat nerovnoměrné propečení, přesušené okraje a nejednotný vzhled. Při přípravě více porcí najednou se vyplatí sázet vejce postupně nebo využít lívanečník. Díky odděleným sekcím získáte pravidelný tvar a udržíte vejce od sebe. Podobnou funkci splní i vykrojený plátek chleba, silnější kolečko cibule nebo paprikový kroužek. Vejce získá nejen formu, ale i zajímavý chuťový podtext.
Nepřilnavá pánev poskytne jistotu, že se bílek nepřichytí, a umožní jemné smažení bez přebytečného tuku. Litina sice nabízí přirozený hutný kontakt s teplem, ale vyžaduje více zkušeností. U nerezu hrozí přichytávání. Pokud není povrch správně rozpálený a tuk rovnoměrně rozprostřený, bílek se snadno připeče. Průměr pánve by měl odpovídat počtu vajec. Příliš malá plocha znamená, že se bílky spojí a vytvoří masu, která se hůř propéka a žloutek tak pravděpodobněji ztuhne. Příliš velká zase ztěžuje kontrolu nad teplotou a rozprostře teplo do krajů. Nejlepší je pánev, na které se dají udržet jedno až dvě vejce odděleně.
Tuk zahřejte na mírnou až střední teplotu. Hladina se má jemně chvět, máslo zpěnit. Při prvních prsknutích nechte ještě pár sekund, pak vložte vejce. Bílek musí okamžitě začít tuhnout, ale nesmí se trhat. Vysoké teplo vytvoří tvrdý, přesušený lem. Nízké zpomalí proces a změní konzistenci na blátivou. Pokud používáte máslo, sledujte také barvu. Jakmile ztmavne a začne vonět oříškově, přechází do přepalování. Proto je lepší použít přepuštěné máslo, které snese vyšší teploty a dodá pokrmu plnou chuť.
Máslo dodá pokrmu jemnost a barvu, ale je citlivé na přehřátí. Oleje s vyšším bodem zakouření lépe odolají vyšším teplotám. Slunečnicový nebo řepkový olej se hodí tam, kde má zůstat neutrální základ. Kdo chce přidat tón, sáhne po olivovém oleji (v rafinované formě, nikoli extra virgin), případně použije směs oleje a másla. Množství tuku závisí na pánvi. Na nepřilnavém povrchu stačí tenká vrstva, litina vyžaduje větší dávku. Tuk by měl pokrýt celé dno, nestačí pár kapek uprostřed.
Čerstvé vejce poznáte podle soudržnosti bílku. Po vyklepnutí drží pohromadě, žloutek je vyvýšený. Starší vejce má bílek řídký a rozplizlý. Takové vejce se roztéká, a hůř se kontroluje jeho propečení. Před smažením vyklepněte vejce do mističky. Získáte kontrolu nad jeho vzhledem a odstraníte případné kousky skořápky. Zkontrolujete také, zda vejce není zkažené.
Při přípravě sázených vajec bez přikrytí zůstane žloutek hladký, lesklý a otevřený. Uprostřed však vznikne tenká vrstva, kde zůstává bílek syrový. Pokud přikryjete pánev na posledních 20–30 sekund, pára pomůže zatáhnout horní část vejce bez narušení žloutku. Kdo chce zcela pevný bílek, může vejce na okamžik překlopit obracečkou. Tento způsob, nazývaný over easy, mírně zatáhne i horní stranu, ale hrozí, že žloutek ztuhne. Překlopení má smysl při vyšších vrstvách bílku, tedy když připravujete hodně vajíček na menší pánvičce.
Sázené vejce lze připravit i s pomocí kroužku. Může jít o lívanečník, silikonový ráfek nebo plátek cibule. Funguje i plátek chleba s vykrojeným středem. Výsledkem je přesný tvar, který se lépe servíruje a nezabírá na pánvi zbytečné místo. Důležité je formičku potřít tukem zevnitř, jinak se bílek přichytí a při odstraňování dojde k potrhání okraje.
Vejce solíme až poté, co se bílek začal srážet. Příliš brzké osolení může způsobit, že se bílek oddělí na vodnaté části a ztuhne nerovnoměrně. Sůl v malém množství, rozmístěná prsty, se rovnoměrně rozpustí a nezpůsobí hrudkovatění. Pepř přidá vůni, ale při smažení v přímém kontaktu s tukem může zhořknout. Lepší je přidat ho těsně před koncem nebo až při servírování. Kdo rád netradičnější chutě, může sáhnout po uzené paprice, drceném kmínu nebo špetce bylinek - ale vždy střídmě, aby nezanikla chuť vejce samotného, o kterou nám hlavně jde.