Rohlíky z prášku do pečiva jsou rychlou náhradou klasických kynutých rohlíků. Díky prášku do pečiva není třeba čekat na kynutí, což šetří čas a usnadňuje přípravu. Výsledné pečivo je krásně nadýchané, měkké uvnitř a zvenku jemně křupavé.
Domácí rohlíky představují jeden z nejuniverzálnějších pekařských výtvorů, které zvládne připravit téměř každý. Jejich kouzlo spočívá v mimořádné jednoduchosti – stačí několik základních surovin a špetka trpělivosti, abyste mohli vykouzlit čerstvé pečivo, jehož vůně zaplní celou domácnost.
Upečte si pravé Karlovarské rohlíky! Křupavá kůrka, měkká střídka, vůně kmínu soli. Tradiční západočeská pochoutka, která chutná skvěle samotná i s oblíbenou pomazánkou. Domácí pečivo, kterému neodoláte.
Rohlík je dnes ikonou českého pekařství. Malý, křupavý a podlouhlý kousek pečiva zdobí stoly snad v každé domácnosti. Ale kde se vzal? Jak se z něj stal symbol české kuchyně? Pojďme se podívat na jeho cestu od počátků až po dnešek.
Rohlík není český vynález. Jeho příbuzní pocházejí z Rakouska a jižního Německa. Tam se v 18. století začaly péct podobné druhy pečiva. Nejznámější předek rohlíku je „Kaisersemmel“ – císařský bochánek. Ten měl kulatý tvar, ale už tehdy se experimentovalo s podlouhlými verzemi. Rakouští pekaři chtěli pečivo lehké, křupavé a jednoduché na výrobu. Používali mouku, vodu, sůl a droždí – základ, který známe i dnes. Do českých zemí se tento typ pečiva dostal během habsburské monarchie. Češi si ho rychle oblíbili. Postupně ho začali upravovat podle svých chutí a potřeb. Z kulatého bochánku se stal podlouhlý rohlík, jak ho známe. Název „rohlík“ pochází z německého slova „Röhre“ – trubka. Tvar připomíná malou trubičku, i když dnes už není tak úzký.
V 19. století se rohlíky začaly péct ve velkém. Byly levné a rychlé na přípravu. To z nich udělalo oblíbenou svačinu pro dělníky a chudší vrstvy. Pekaři je prodávali na trzích nebo roznášeli po ulicích. Češi milovali jejich křupavou kůrku a měkkou střídku. Rohlík se stal běžnou součástí jídelníčku. V té době se pečivo lišilo podle regionů. Na venkově se rohlíky dělaly větší a hutnější, aby vydržely déle. Ve městech byly menší a lehčí – ideální na rychlé snědání. Recepty se předávaly z generace na generaci. Každá rodina měla svůj způsob, jak rohlíky tvarovat nebo dochutit.
K rozšíření rohlíků pomohla i industrializace. Mlýny vyráběly jemnější mouku a pekařství se zprofesionalizovala. Rohlíky se začaly péct v pecích ve velkých pekárnách, ne jen doma. Přesto si zachovaly svůj jednoduchý charakter.
Po první světové válce se rohlík upevnil jako česká klasika. V meziválečném období ho jedli všichni – od dětí po úředníky. Byl laciný, dostupný a šel snadno kombinovat. Dejte na něj máslo, sýr nebo párek, a máte rychlé jídlo. Lidé si ho brali do práce nebo na výlety. Za druhé světové války přišly těžší časy. Mouka byla na příděl a rohlíky se pekly méně často. Po válce se ale vrátily v plné síle. V 50. letech, za socialismu, se rohlík stal pevnou součástí státních pekáren. Výroba se sjednotila – stejný tvar, stejná váha. Každý rohlík měl 40 až 50 gramů a stál pár haléřů. Lidé na ně stáli fronty, protože nic jiného často nebylo.
Po sametové revoluci v roce 1989 se hodně změnilo. Obchodní řetězce přinesly nové druhy pečiva – bagety, ciabatty, croissanty. Rohlík ale přežil. Zůstal králem českých pultů. Pekárny začaly experimentovat – přidávaly semínka, máslo nebo bylinky. Základní verze ale zůstala nejoblíbenější. Důležitá je i jeho univerzálnost. Jíte ho sladký s marmeládou nebo slaný s uzeninou. Pasuje k snídani, obědu i večeři. Je s vámi ve škole, v práci, na chalupě. Žádné jiné pečivo tohle v Česku nedokázalo.
V 1 rohlíku (45 g) | % DDD | |
---|---|---|
Energie | 520 kJ (124 kcal) | 6 % |
Bílkoviny | 3,7 g | 7 % |
Sacharidy | 25 g | 9 % |
Cukry | 0,5 g | 1 % |
Vláknina | 1,3 g | 5 % |
Tuky | 0,8 g | 1 % |
Nasycené mastné kyseliny | 0,2 g | 1 % |
Sodík | 220 mg | 9 % |
Vápník | 12 mg | 1 % |
Železo | 0,5 mg | 4 % |
Draslík | 40 mg | 1 % |
Hořčík | 6 mg | 2 % |
Fosfor | 50 mg | 7 % |
Vitamin B1 (Thiamin) | 0,1 mg | 8 % |
Vitamin B3 (Niacin) | 1,2 mg | 7 % |
Základem dobrého rohlíku je kvalitní mouka. Bílá pšeničná mouka hladká vytvoří jemné těsto s pružnou strukturou. Mouka obsahuje bílkoviny, které při smíchání s vodou tvoří lepek. Ten dává rohlíkům jejich tvar a nadýchanost.
Droždí je další nezbytnou složkou. Způsobuje kvašení těsta a tvorbu bublin oxidu uhličitého. Tyto bubliny zajistí, že rohlík bude lehký a nadýchaný. Můžete použít čerstvé nebo sušené droždí podle toho, co máte po ruce. Voda nebo mléko slouží k aktivaci droždí a spojení suchých přísad. Mléko dodá rohlíkům bohatší chuť a jemnější vláčnost. Voda vytvoří křupavější kůrku.
Sůl má dvě funkce - zlepšuje chuť a také pomáhá regulovat činnost droždí. Bez soli by rohlíky byly mdlé a těsto by kynulo příliš rychle. Cukr slouží jako potrava pro droždí. Pomáhá nastartovat proces kvašení a lehce zlepšuje chuť těsta. Stačí malé množství - jen aby droždí mělo co jíst. Tuk ve formě másla, oleje nebo sádla zajistí vláčnost rohlíků. Pomáhá udržet vlhkost v těstě a brání jeho rychlému vysychání. Dodává také chuť a usnadňuje hnětení.
Pro klasické rohlíky je nejlepší pšeničná mouka hladká (typ 550). Obsahuje dostatek lepku pro dobré kynutí a pružnost těsta. Mouka by měla být čerstvá. Starou mouku poznáte podle zatuchlého pachu nebo hrudek. Skladujte ji v suchu a temnu. Můžete zkusit smíchat více druhů mouky. Přidání trochy žitné mouky (10-15%) dodá rohlíkům zajímavější chuť. Více než 20% by už ale mohlo potlačit kynutí. Zajímavou volbou je také mouka na chléb nebo mouka s vyšším obsahem lepku. Taková mouka pomůže vytvořit vzdušnější těsto s lepší strukturou. Pokud chcete zdravější variantu, můžete část bílé mouky nahradit celozrnnou. Rohlíky budou tmavší a hutnější, ale výživově hodnotnější.
Čerstvé droždí má intenzivnější kvasný účinek a mnoho pekařů na něj nedá dopustit. Je však náročnější na skladování a má kratší trvanlivost. Sušené droždí je praktičtější - vydrží déle a nemusí se skladovat v chladu. Pro aktivaci potřebuje tekutinu a trochu cukru. Existují i instantní varianty, které se dají přidat přímo do mouky. Pro začátečníky je sušené droždí jistější volbou. Je stabilnější a těžko ho předávkujete. Množství droždí ovlivňuje rychlost kynutí a chuť rohlíků. Méně droždí a delší kynutí často přináší lepší výsledky.
Teplota tekutiny je zásadní pro správné kynutí. Ideální je vlažná tekutina (kolem 35-40°C). Příliš horká voda droždí zabije, příliš studená zpomalí kynutí. Mléko v těstě způsobí, že rohlíky budou měkčí, s jemnější střídkou. Voda naopak pomůže vytvořit křupavější kůrku. Někteří pekaři používají směs obou pro optimální výsledek.
Sůl pomáhá kontrolovat aktivitu droždí a posiluje strukturu lepku. Přidávejte ji až po prvním smíchání droždí s moukou, aby nebrzdila počáteční kynutí. Jemná sůl se lépe rozpustí v těstě. Hrubá může způsobit nerovnoměrné rozložení v rohlících. Dávkujte asi 1-2% hmotnosti mouky. Cukr není v rohlících nutný, ale malé množství pomůže nastartovat droždí. Stačí jen lžička na větší dávku těsta. Dodá také lehce sladkou chuť a pomáhá zbarvení kůrky.
Tuk v těstě prodlužuje čerstvost rohlíků. Můžete použít máslo pro bohatou chuť, olej pro lehčí nadýchanost nebo sádlo pro tradiční výsledek. Přidání tuku do těsta (5-10% hmotnosti mouky) zajistí, že rohlíky zůstanou déle vláčné. Bez tuku rychleji tvrdnou.
Vejce není nutné, ale dodá rohlíkům zlatavou barvu, jemnější strukturu a vyšší výživovou hodnotu. Stačí jedno vejce na 500 g mouky. Pro vylepšení můžete přidat semínka - mák, sezam, len nebo slunečnici. Dodají chuť a vzhled. Posypte jimi rohlíky před pečením. Bramborová kaše nebo vařené nastrouhané brambory v těstě pomohou udržet vlhkost a zajistí, že rohlíky zůstanou déle čerstvé. Výběr kvalitních surovin je první krok k úspěchu. S těmi správnými ingrediencemi a trochou cviku zvládnete upéct rohlíky, které předčí ty z obchodu.
Klasický český rohlík je symbolem domácího pekařství. Tyto rohlíky mají typicky tvar půlměsíce s mírně zašpičatělými konci. Jejich kůrka je tenká a křupavá, zatímco vnitřek je měkký a nadýchaný. Pečou se z bílé pšeničné mouky, která jim dává charakteristickou jemnou strukturu. Tradiční české rohlíky mají na povrchu jemné podélné rýhy, které vznikají před pečením. Někdy bývají posypané mákem nebo solí. V minulosti byly rohlíky považovány za luxusnější pečivo než běžný chléb, protože vyžadovaly více práce a jemnější mouku. Domácí pečení klasických rohlíků je pro mnohé způsob, jak se vrátit k tradicím a vyhnout se průmyslově vyráběnému pečivu s přídatnými látkami.
Celozrnné rohlíky jsou zdravější alternativou klasických rohlíků. Vyrábějí se z mouky, která obsahuje celé zrno včetně otrub a klíčků. Díky tomu mají vyšší obsah vlákniny, vitamínů a minerálů. Tyto rohlíky mají tmavší barvu a hustší, pevnější strukturu. Chuťově jsou výraznější s lehce oříškovým nádechem. Těsto na celozrnné rohlíky potřebuje obvykle více vody, protože celozrnná mouka více absorbuje tekutiny. Také kynutí trvá déle a těsto se hůře zpracovává.
Mnoz kombinují celozrnnou mouku s bílou v různých poměrech, aby dosáhli ideální rovnováhy mezi nutričními hodnotami a příjemnou křehkostí. Celozrnné rohlíky bývají obohaceny o různá semínka, která zvyšují jejich výživovou hodnotu.
S rostoucím počtem lidí trpících celiakií nebo citlivostí na lepek se zvyšuje poptávka po bezlepkových variantách běžného pečiva. Bezlepkové rohlíky jsou pekařskou výzvou, protože právě lepek dává těstu pružnost a pomáhá zadržovat plyny vznikající při kynutí. Tyto rohlíky se vyrábějí ze směsi bezlepkových mouk – nejčastěji rýžové, kukuřičné, pohankové nebo z jáhlové mouky. Pro dosažení podobné struktury jako u klasických rohlíků se používají různé přísady jako psyllium, xanthanová guma nebo vejce. Bezlepkové rohlíky mají často odlišnou konzistenci – mohou být více drobivé nebo naopak hutnější. Chuťově se také liší od klasických rohlíků, mnoho lidí oceňuje jejich specifickou chuť, která může být ovlivněna použitými druhy mouk.
Přidání vařených brambor do těsta je starý pekařský trik, který dává rohlíkům zvláštní vláčnost a prodlužuje jejich čerstvost. Bramborové rohlíky zůstávají měkké mnohem déle než klasické pšeničné. Brambory v těstě zadržují vlhkost a zároveň dodávají jemnou, ale charakteristickou chuť. Těsto s bramborami je obvykle měkčí a lépe se s ním pracuje. Rohlíky mají jemnější strukturu a mírně nažloutlou barvu. Bramborové rohlíky byly tradičně způsobem, jak využít zbylé vařené brambory a zároveň ušetřit na mouce, která bývala dražší. Dnes jsou ceněné pro svou jedinečnou chuť a sytost.
Ochucené varianty domácích rohlíků nabízejí nekonečné možnosti experimentování. Nejpopulárnější jsou bylinkové rohlíky, do kterých se přidávají čerstvé nebo sušené bylinky jako rozmarýn, tymián, bazalka nebo oregano. Často bývají kombinované s česnekem pro intenzivnější chuť. Sýrové rohlíky obsahují strouhaný tvrdý sýr přímo v těstě a někdy i na povrchu. Sýr během pečení vytváří křupavé okraje a dodává rohlíkům bohatou, pikantní chuť. Kmínové rohlíky jsou klasikou s dlouhou tradicí. Kmín nejen zlepšuje chuť, ale také pomáhá trávení, což naši předkové dobře věděli. Cibulové rohlíky s přidanou restovanou cibulkou jsou další oblíbenou variantou, stejně jako rohlíky se slaninou, které jsou výborným doplňkem k polévkám nebo jako základ pro malé sendviče.
Ačkoli rohlík vnímáme primárně jako slané pečivo, existují i sladké varianty. Nejznámější jsou skořicové rohlíky, které připomínají americké cinnamon rolls. Těsto obsahuje více cukru a po vyválení se potírá směsí másla, cukru a skořice. Čokoládové rohlíky s přídavkem kakaa a kousků čokolády jsou oblíbené zejména u dětí. Mazancové rohlíky s rozinkami a citronovou kůrou připomínají velikonoční mazanec, ale v praktičtější podobě individuálních rohlíků. Tvarohové rohlíky mají krémovější texturu díky přidanému tvarohu v těstě a často se ochucují vanilkou nebo citronovou kůrou.
Semínkové rohlíky kombinují výhody celozrnného pečiva s výživovými přínosy různých semínek. Nejčastěji se používají semínka slunečnicová, dýňová, lněná, sezamová nebo chia. Semínka mohou být zapracována přímo do těsta nebo použita jako posyp na povrchu. Dodávají rohlíkům nejen výživovou hodnotu v podobě zdravých tuků a bílkovin, ale také příjemnou rozmanitost a oříškovou chuť. Mákové rohlíky s bohatým posypem máku mají v českých zemích dlouhou tradici a patří mezi oblíbené druhy pečiva.
Než začnete tvarovat, musí být těsto dokonale připravené. Smíchejte mouku, vodu, droždí, sůl a trochu cukru. Hněťte, dokud není hladké a pružné – asi 10 minut. Pak ho nechte kynout, aby zdvojnásobilo objem. To trvá hodinu nebo dvě podle teploty. Těsto má být měkké, ale ne lepivé. Příliš suché se špatně tvaruje, mokré se rozpadá.
Po vykynutí těsto rozdělte na stejné kousky. Klasický rohlík váží 40 až 50 gramů. Použijte váhu, aby byly rovnoměrné. Každý kousek zformujte do kuličky a nechte 10 minut odpočinout pod utěrkou. To uvolní lepek a usnadní tvarování.
Kuličku těsta položte na lehce pomoučený stůl. Rukama ji rozválejte do placky – asi 10 cm široké. Pak ji přeložte na polovinu a přitlačte okraje. Teď máte obdélník. Začněte ho rolovat od delší strany. Válejte pevně, ale ne příliš – těsto nesmí prasknout.
Jak rolujete, táhněte těsto směrem ven. To dělá rohlík delší a tenčí na koncích. Hotový kousek má uprostřed bříško a špičky jsou úzké. Položte ho na plech spojem dolů, aby se při pečení nerozjel. Nechte znovu kynout 30 minut pod utěrkou.
Chcete rohlík jako z pekárny? Trikem je pečlivost. Rolujte těsto oběma rukama najednou. Pravá ruka tlačí dopředu, levá táhne zpět. To vytvoří napětí na povrchu. Napnutá kůrka pak v peci krásně popraská. Konce rohlíku jemně zašpičti – stačí je párkrát převalit mezi prsty. Dalším trikem je tvar „půlměsíce“. Po zrolování rohlík lehce ohněte do oblouku. To mu dodá tradiční vzhled. Někteří pekaři dělají na povrchu zářezy nožem. Ty se při pečení otevřou a rohlík vypadá efektně. Zářez dělejte mělký, jen do kůrky.