Při vaření se každý dříve či později setká s okamžikem, kdy potřebuje dosáhnout tmavšího odstínu omáčky. Ať už jde o sváteční pečeni, dušené maso nebo zeleninový pokrm, správná barva může mít zásadní vliv na vzhled i chuť výsledného díla. Existuje mnoho způsobů, jak docílit sytějšího, hlubšího tónu a dodat tak pokrmu estetickou i chuťovou hloubku. Pojďme se na ně podívat podrobněji.
Jednou z nejběžnějších metod, jak získat tmavší nádech, je použití tmavé jíšky připravené z mouky a másla nebo oleje, kterou necháte delší dobu restovat. Čím déle ji opékáte, tím víc hnědne a tím tmavší barvu propůjčí výslednému pokrmu. Taková jíška nejen obarví, ale také zahušťuje a dodá omáčce plnost.
Další technikou je karamelizace cukru. Nasypete cukr do kastrůlku a za stálého míchání ho necháte roztavit, dokud nedosáhne tmavě jantarového odstínu. Tento karamel pak zalijete vývarem nebo jinou tekutinou a vmícháte do základu. Díky tomu získáte nejen tmavší barvu, ale i jemně nasládlou, plnou chuť.
Skvělým pomocníkem může být také sójová omáčka, která dodá sytě hnědý odstín a zároveň podtrhne chuť masa nebo zeleniny. Pokud však potřebujete zachovat původní chuť a chcete pouze dosáhnout intenzivnější barvy, použijte jen malé množství nebo se poohlédněte po méně aromatické verzi, například světlé sójovce.
Někteří kuchaři sáhnou po tmavém pivu, které se obzvláště hodí k dušeným masům. Tmavé pivo dodává nejen odstín, ale i jemně nahořklou, kořenitou chuť, která se krásně snoubí s hovězím či vepřovým.
Alternativou je balsamikový ocet nebo redukce z něj, která má hustší konzistenci a velmi sytou barvu. Přidáním několika kapek do omáčky získáte nejen tmavší odstín, ale i příjemný sladkokyselý podtón.
Pokud chcete pracovat s přírodními surovinami, můžete zkusit přepraženou zeleninu. Cibuli, mrkev nebo celer můžete restovat tak dlouho, až získají tmavě hnědý nádech. Poté je rozmixujete a přidáte k základu. Tato metoda je oblíbená zejména ve francouzské kuchyni při přípravě demi-glace.
Nesmíme zapomenout ani na rajčatový protlak, který při delším opékání na tuku získává tmavší barvu. Tímto způsobem se barví například boloňská omáčka. Čím déle protlak zůstane na pánvi, tím intenzivnější barvu i chuť dodá.
Další možností je hoisin omáčka, která se hodí zejména do asijských jídel. Má přirozeně tmavý odstín, a i malé množství dokáže omáčku krásně ztmavit.
Pro kuchaře, kteří mají rádi experimenty, může být zajímavé využít černý česnek. Je to fermentovaný česnek, který má sladkou, balsamikovou chuť a velmi tmavou barvu. Když ho rozmačkáte a vmícháte do omáčky, nejen ji obarvíte, ale zároveň jí dodáte nevšední chuťový rozměr.
Zajímavým trikem je použití kakaového prášku bez cukru. V malém množství dodá omáčce sytější odstín bez výrazného ovlivnění chuti. Tento způsob je využíván například při přípravě mexického mole.
Dále můžete sáhnout po koncentrovaném vývaru ve formě demi-glace nebo silného bujónu. Tyto redukce jsou tmavé už samy o sobě a po vmíchání do omáčky se okamžitě projeví sytější barvou i koncentrovanější chutí.
Milovníci kořeněných jídel mohou vyzkoušet tmavou worcesterskou omáčku, která má velmi bohatou barvu a komplexní chuť. Hodí se zejména do pikantních nebo masových omáček.
Další běžně dostupnou surovinou je černá melasa, která vzniká jako vedlejší produkt při výrobě cukru. Má tmavou barvu, hustou konzistenci a výraznou chuť, takže se doporučuje přidávat ji po kapkách.
Chcete-li zvolit co nejjednodušší cestu, můžete použít potravinářské barvivo určené přímo na tmavnutí omáček. Tato varianta je sice méně přirozená, ale umožňuje přesnou kontrolu výsledného odstínu bez změny chuti.
Pokud vaříte omáčku k masu, můžete také zkusit opéct maso nebo kosti do tmavě hněda, než je zalijete tekutinou. Tím získáte silný základ nejen chutí, ale i barvou. Tento postup je tradiční například při přípravě francouzských fondů.
Další způsob, který si zaslouží zmínku, je použití černých oliv. Ty, pokud je rozmixujete a vmícháte do omáčky, přispějí k tmavšímu zabarvení a přinesou také zajímavou slanou chuť. Tento trik se hodí zejména k středomořským pokrmům.
Kromě oliv můžete vyzkoušet i sušené houby, například hřiby, které mají po namočení tmavé výluhy. Tyto houby nebo jejich vývar se dají použít k zahuštění i k dosažení tmavšího tónu. Výhodou je, že zároveň dodají umami složku, která omáčku zvýrazní.
Hodně kuchařů nedá dopustit na opékání rajčat. Pokud je zapečete v troubě na vysokou teplotu, začnou karamelizovat a ztmavnou. Takto opečená rajčata po rozmixování dodají tmavší odstín a bohatší chuť.
Když vaříte jídlo s vínem, použijte červené víno, které nejen výrazně ovlivní chuť, ale i barvu omáčky. Redukce vína na pánvi zanechá tmavě rudou barvu, která se při dalším vaření promění v hlubší hnědý odstín.
Velmi elegantní možností je využití portského vína, které má sytou barvu a sladké tóny. Portské se hodí k tmavým omáčkám k hovězímu nebo kachnímu masu, kde vytváří delikátní kombinaci chutí.
Pro přirozený způsob, který nezmění chuť příliš výrazně, můžete použít šťávu z pečeného masa, tzv. fond, která zůstane na dně pekáče po pečení. Tato tmavá esence se skvěle hodí k dochucení i obarvení omáček.
K zahuštění a ztmavení se často používá i tmavá miso pasta, která dodává nejen barvu, ale i výraznou chuť plnou umami. Tato metoda je oblíbená zejména v japonské kuchyni.
Velmi netradiční, ale účinnou metodou je použití černého sezamového oleje, který je téměř černý a už pár kapek změní barvu i chuť. Tento olej má specifickou, ořechovou příchuť, která se hodí k asijským omáčkám.
Pro milovníky experimentování existuje možnost přidat aktivní uhlí v potravinářské kvalitě, které se používá například do černých těstovin nebo burgerů. I když chuť neovlivní, stačí maličko a omáčka získá dramaticky tmavý vzhled.
V některých receptech se doporučuje i tmavá rybí omáčka, která bývá součástí jihovýchodní asijské kuchyně. Její tmavá barva a slaná, fermentovaná chuť dodají omáčce zajímavý rozměr.
Další možností je pražený čaj, například hojicha nebo lapsang souchong, který má tmavý výluh a výraznou, kouřovou příchuť. Přidáním trochy tohoto silného nálevu můžete ovlivnit barvu i aroma omáčky.
Nesmíme opomenout ani černou čočku beluga, která při vaření uvolňuje tmavou barvu. Pokud čočku uvaříte zvlášť a použijete vývar, můžete jím omáčku elegantně ztmavit.
Vegany je hojně používána černá fazole, jejíž nálev z konzervy je přirozeně tmavý a při přidání do zeleninových omáček vytvoří sytější barvu.
Tradiční trik babiček bývá i přidání kávového extraktu nebo malého množství silné kávy. Ta je vhodná pro hnědé omáčky k hovězímu nebo zvěřině a zároveň dodá pokrmu jemnou zemitost.
Kombinací několika výše zmíněných postupů můžete vytvořit omáčku s opravdu propracovanou chutí i barvou. Například když nejprve opečete cibuli a zeleninu do tmavohněda, přidáte karamelizovaný cukr, podlijete červeným vínem a dochutíte sójovou omáčkou - výsledná barva bude téměř černá a chuť neobyčejně bohatá.
V některých případech pomůže i dlouhé pomalé vaření, například při přípravě ragú nebo guláše. Pokud používáte husté omáčky, doporučuje se časté promíchávání, aby se suroviny rovnoměrně propekly a nepřipálily. Připálenina by se projevila nepříjemnou pachutí i nevzhlednými černými kousky. Na závěr je dobré zmínit, že tmavší omáčka není jen vizuální záležitost, ale i známka koncentrovanější chutě, která vzniká pomalým vařením, karamelizací nebo redukcí tekutin. Tmavá, sametově hladká omáčka dokáže pozvednout i obyčejné jídlo na vyšší gastronomickou úroveň.