Tyto veganské bramboráky představují moderní pojetí tradičního českého pokrmu. Absence vajec je vyvážena správným poměrem ingrediencí a důkladným vymačkáním brambor, díky čemuž se dosáhne požadované soudržnosti a křupavosti. Pečlivé vymačkání tekutiny z nastrouhaných brambor je zásadní krok, jelikož zabraňuje tomu, aby byly bramboráky příliš mastné.
Vepřový řízek Ondráš, pokrm spojující křupavý bramborák a šťavnaté vepřové maso. Moravská specialita, která nejlépe chutná se zelím nebo zelným salátem.
Bramborové placky se dříve připravovaly především na venkově. Pekly na kamnech, přímo na plotně, a jejich vůně provoněla celou chalupu. Nejčastěji se podávaly jen tak, potřené sádlem, nebo s česnekem a majoránkou.
Bramborák nevznikl na vlně populárního zájmu. Nevrátil se, protože by o něj někdo cíleně usiloval. On tu zkrátka zůstal. Proč právě tento recept přežil proměny stolování, industrializaci gastronomie i nároky moderní výživy? Proč se v českém prostoru udrželo jídlo, jehož příprava vyžaduje strouhání syrových brambor, smažení a nutnost okamžité konzumace?
Těžko najít jiný pokrm, který by se objevil na svátečním stole i na pouti, v menze, na farmářském trhu, u babičky i v hipsterském bistru. Bramborák má schopnost obstát v různých situacích, aniž by ztratil svou identitu. Mění se jeho velikosti, přísady i chuťové pojetí - ale pořád je rozeznatelný.
Brambory se v českých zemích rozšířily během 18. století. Původně je šlechta vnímala spíš jako okrasnou kuriozitu, ale s postupujícími hladomory, válečnými zátěžemi a populačním růstem se z nich stala základní potravina. Už v polovině 19. století tvořily spolu s obilím hlavní stavební kámen výživy nižších vrstev. A přesně tady vznikl bramborák. Nepotřebuje suroviny, které by člověk neměl doma. Nepotřebuje troubu, váhu odměrky, mixer. Stačí struhadlo, mísa, pánev, sůl. Vznikl jako nástroj na přežití a stal se součástí jídelníčku. Ne proto, že nic lepšího nebylo, ale že se z nouze povedlo najít poklad, který si každý hned zamiluje.
Bramborák dokáže proměnit levnou surovinu v bohaté, chutné a voňavé jídlo. Spojuje několik vjemů najednou - křupavost, vláčnost, sytivost, ostrost česneku, hořkost majoránky, slanost, tuk. Jednoduchá surovina, jakou je brambor, získává prostor se projevit naplno. Mnoho receptů z je postavena na neutralitě brambor, ale ne tak bramborák, ten ji přetváří v charakter.

V době, kdy byly plotny na dřevo a sádlo se vyrábělo doma, byl bramborák opravdu dokonale zacílený a efektivní. Smažení nebylo složité a bylo rychlé. Placka byla hotová za pár minut. Mohla se jíst samotná, s mlékem, s kyselým zelím, s povidly nebo škvarky. Byla přenosná. Slaná i sladká. Snídaně, oběd i večeře.
Bramborák nevznikl najednou, alespoň se o tom neví. Neexistuje kuchařka, která by ho představila jako novinku. Šířil se spolu s bramborami a v různých krajích vznikaly různé obměny podle místních zvyklostí, dostupnosti surovin i jazykového koloritu.
V jižních Čechách se mu říká cmunda. Na Plzeňsku vošouch, na Podorlicku sejkora, na Valašsku stryk. Na Slovensku haruľa. Někde se do těsta přidává mléko, jinde se peče na plechu. V některých krajích se jedl s povidly, jinde s uzeným masem nebo kysaným zelím. Existují bramborové placky s tvarohem, s kvasem, se zelím, s vločkami. I dnes není problém nalézt hospody, kde pod názvem cmunda po kaplicku dostanete bramborák přeložený přes plátek uzeného a navrch zelí.
| Název | Region | Vysvětlení názvu |
|---|---|---|
| Bramborák | Celostátní | Popisný název podle hlavní suroviny – brambor. |
| Cmunda | Jižní Čechy | Lidový výraz, původ nejasný, pravděpodobně zkomolenina. |
| Vošouch | Plzeňsko | Odvozeno od slova „ošouchat“ – příprava strouháním. |
| Sejkory | Východní Čechy, Podorlicko | Starší nářeční výraz pro placku nebo jednoduchý lívanec. |
| Stryk | Valašsko | Nářeční označení pro placku, pravděpodobně od slova „strouhat“. |
| Laty | Haná | Hanácký výraz pro placky z bramborového těsta. |
| Dalky | Podkrkonoší | Místní označení, původ nejasný, v ústním podání tradované. |
| Haruľa | Slovensko, moravské pohraničí | Slovenský název pro bramborák, běžný na východní Moravě. |
Neznám nikoho, kdo by na bramborák neměl nějakou silnou vzpomínku. Někdo na babičku, která ho připravovala na plotně a nechávala odležet těsto, aby pustilo vodu. Jiný na pouť, kde se prodával v mastném papíru, tlustý a vonící po sádle. Někdo ho zná z menzy, jiný z vánočních trhů. A někdo zachránil, když už doma nezbývalo nic jiného než pár brambor a par stroužků česneku. Proč se bramborák drží i v moderním světě, kde máme horkovzdušné fritézy, raw food a výživové tabulky? Protože se mu dá věřit. Každý si ho umí představit. A kdo ho jednou ochutnal dobře udělaný, ví, jaký má potenciálem.
Dnešní kuchyně prochází mnoha změnami - technologickými, výživovými, kulturními. Ale bramborák v ní má stále své místo. Není to jídlo minulosti, kdepak, plnohodnotně obstojí i v současných podmínkách. Ne proto, že by se vrátil, ale protože nikdy neodešel.

Bramboráky lze považovat lakmusový papírek domácí kuchyně. Nejsou těžké na suroviny, ale neodpouští zkratky. Na první pohled jednoduchý, ve skutečnosti tak ale tomu tak úplně není. Stačí udělat chybu v pořadí, poměru nebo teplotě a výsledek vás zklame. Připálený spodek, gumové těsto, nebo placek nasáklý tukem. Aby byl křupavý, vláčný a voňavý, je dobré vědět proč, ne jen jak.
Určitě použijte moučné odrůdy s vyšším obsahem škrobu. Nastrouhané těsto lépe drží pohromadě a neplave ve vodě. Salátové nebo mladé brambory se moc nehodí. Jsou řídké a chuťově mdlé. Struktura pak připomíná bláto. Pokud není po ruce odrůda typu C, je lepší směs částečně dosušit než zahušťovat moukou.
Brambory se strouhají najemno. Hrubý struh přidá křupavost, jemný zase propojí suroviny. Mnoho domácností proto v těstu kombinuje část brambor najemno a část nahrubo. Po nastrouhání brambory pustí vodu. Tu je nutné slít, ale ne úplně. Kdo tekutinu vylije celou, připraví se o přirozené pojivo. Na spodu se totiž usadí škrob a ten je dobré vrátit zpět. Pomůže udržet těsto pohromadě a nebudete tak muset přidávat tolik mouky.
Česnek by neměl být příliš ostrý a neměl by bramboráku dominovat. Dobře rozmělněný a rovnoměrně rozmíchaný se spojí s bramborami a schová se do příjemného pozadí. Pokud se rozmíchá se solí, lépe se vstřebá.
Majoránka nesmí být stará. Pokud nevoní už ve skleničce, v těstě se úplně ztratí. Pokud je čerstvá stačí málo a placka bude už při pečení vonět po celém bytě.
Mouka slouží jen k zahuštění a lepší lepivost. Pokud se vám zdá těsto i bez ní v pohodě, klidně ji vynechte. Nebo zkuste první testovací placek a uvidíte, zda se nebude rozpadat. Na půl kila brambor obvykle stačí zhruba dvě polévkové lžíce a přidává se až po slití přebytečné vody.
Vejce drží těsto, ale také s ním opatrně. Jedno vejce na půl kila brambor stačí. S příliš mnoho vejsi se více než placce bude blížit omeletě nebo frittatě.
Sůl přichází na řadu jako poslední. Jakmile ji přidáte, brambory začnou pouštět další vodu. Směs zřídne a ztrácí soudržnost. Proto se těsto solí těsně před smažením.
Pánev, tuk a teplota smažení
I dobře připravené těsto dokáže znehodnotit špatná pánev. Potřebuje rovnoměrnou teplotu a povrch, který se nezalekne trošky škrobu. S liitinou nešlápnete vedle a s těžším nerezem také ne. Nepřilnavé povrchy zvládnou menší dávky, ale mívají problem udržet teplo při větším množství.
Tuk musí být horký, ale nesmí se přepalovat. Sádlo dodá výraznější chuť, olej má neutrálnější základ. Kdo použije máslo, bude zklamán. Není na smažení určené.
| Název | Typ tuku | Stabilita při smažení | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Sádlo | Živočišný tuk | Vysoká | Tradiční volba, výrazná chuť |
| Řepkový olej | Rostlinný olej | Vysoká | Neutrální chuť, dobře dostupný |
| Slunečnicový olej | Rostlinný olej | Střední | Snadno dostupný, méně stabilní |
| Přepuštěné máslo (ghí) | Živočišný tuk | Velmi vysoká | Jemná máslová chuť, dražší |
| Máslo | Živočišný tuk | Nízká | Rychle se přepaluje, nevhodné na smažení |
| Olivový olej | Rostlinný olej | Střední | Chuťově výrazný, méně tradiční |
| Kokosový olej | Rostlinný tuk | Vysoká | Netradiční chuť, vhodný pro experimenty |
| Palmojádrový tuk | Rostlinný tuk | Velmi vysoká | Stabilní, ale ekologicky problematický |
Těsto se klade do rozpáleného tuku v menších dávkách. Větší placky se obtížně obracejí, nedopečou se rovnoměrně a nasáknou víc tuku. Menší bramboráky mají křupavější kraj a udrží si tvar. Obracejí se až tehdy, když se spodní strana zpevní a zezlátně.
Za vznikem cuketových placek stojí snaha odlehčit klasickou recepturu, ale přitom zachovat její strukturu i co nejpodobnější chuť. Kombinace brambor a cukety se ukazuje jako praktická nejen v létě, kdy bývá cuketa doslova všude. Její neutrální chuť přijímá ochotně koření, takže výsledné placičky mohou zůstat tradičně voňavé po česneku a majoránce, nebo se posunout k bylinkám, které klasický bramborák nezná - například tymián, koriandr nebo libeček.
Cuketa do směsi přidává vláčnost a snižuje tak množství mouky, kterou těsto potřebuje ke spojení. To má dvě výhody. Jednak jsou placky lehčí a snáze stravitelné, jednak zůstávají vláčné i po vychladnutí. Pokud se cuketa dobře vymačká, výsledek nebude mazlavý a bude držet tvar i při pečení v troubě. Tento recept lehce dokáže dětem do jídla „schovat“ zeleninu.
Při pečení bez tuku se pak z cuketového bramboráku stává téměř dietní jídlo. Varianta na pečicím papíře v troubě má navíc výhodu rovnoměrného propečení a nulového zápachu. Cuketové placky jsou vhodné pro vegany, dají se kombinovat s bylinkovým dipem, uzeným tofu nebo zakysanou smetanou.
Cmunda po kaplicku patří k regionálním pokrmům, které si udržely osobitý charakter. Pochází z jižních Čech, konkrétně z Kaplice a okolí, kde se tento bramborák tradičně podával jako příloha k uzenému masu. Cmunda je v této podobě plnohodnotná součást jídla - brambory nahrazují knedlík, těsto voní po majoránce, česneku i škvarkovém sádle a uzené doplňuje jejich zemitost výraznou slaností.
Na rozdíl od tenkých křupavých placek má cmunda po kaplicku výrazně vyšší podíl brambor a připravuje se jako hrubá placka. Podává se přeložená nebo zaklopená přes silnější plátky uzeného masa, nejčastěji vepřového a obvykle se doplňuje kysaným zelím, které přináší potřebnou kyselost srážející tučnost.
Přidání škvarků do bramborákového těsta zásadně mění charakter celého jídla. Místo odlehčené přílohy vzniká sytý tučnější pokrm s hlubokou chutí. Škvarky jako přírodní dochucovadlo přidávají slanost a při pečení se znovu lehce rozpustí a promastí těsto zevnitř. Z toho vychází vláčná a křupavá placka, která voní po sádle a říká o hospodyni, že na svých strávnících rozhodně nešetří.
Používají se většinou klasické vepřové škvarky, nejlépe hrubší, které v těstě zůstávají znatelné. Jemné škvarky se totiž ztrácejí a jejich přínos je hlavně chuťový. V některých oblastech se tento typ bramboráku objevuje jako součást venkovských slavností a poutí.
Bramboráky se škvarkama jsou výživově náročnější. Rozhodně se hodí se spíš na poctivý oběd než na lehkou večeři, a pokud se podávají samostatně, postačí k nim pár kyselých okurek nebo trochu hořčice. Škvarky ocení mírnou úpravu těsta těsta - méně mouky, více brambor, opatrně s česnekem.
Ovesné vločky přirozeně vážou tekutinu, dodávají sytivost a mírně ořechovou chuť. Uplatní se jako částečná náhrada mouky, čímž se snižuje glykemická zátěž výsledného pokrmu. V praxi to znamená, že bramborák zasytí na delší dobu, bez prudkých výkyvů energie. Takové úpravy ocení nejen lidé sledující výživu, ale i ti, kdo hledají novou podobu známého receptu. Při přípravě je důležité vločky krátce namočit nebo nechat chvíli bobtnat přímo v bramborové směsi. Vločky dobře nesou koření i bylinky a obzvlášť ladí s čerstvým tymiánem, majoránkou nebo petrželovou natí.
Tato úprava bramboráků bývá oblíbená u lidí, kteří se snaží o vyváženější jídelníček, ale nechtějí slevit z chuti. Pokud se k ní přidá lehký dip z jogurtu nebo zakysané smetany, místo smažení se upeče v troubě, pak se uplatní i pro lehčí oběd. V některých obměnách se část brambor nahrazuje batáty, což chuť ještě více zjemní.

Zelné bramboráky propojují dvě tradiční suroviny, které se v české kuchyni často potkávaly: syrového bramboru a kysaného nebo hlávkového zelí. Tato kombinace dává vzniknout plackám s ostřejší, říznější chutí, která si rozumí se škvarky, uzeninou i slaninou. Kyselost zelí přináší kontrast, který bramborák potřebuje, aby nepůsobil fádně nebo jednotvárně.
Kysané zelí je potřeba důkladně vymačkat, případně krátce posekat, aby v těstě nerušilo dlouhými vlákny. Hlávkové zelí se předem spaří nebo krátce podusí. Obojí ale vyžaduje důkladné promíchání s bramborovým těstem, aby se chuť rozložila rovnoměrně. Česnek, majoránka a pepř se používá stejně jako v základním receptu, ale v menším množství.
Tyto bramboráky se pečou na sucho, nebo jen s minimem tuku. Placky jsou pevnější a dobře drží i po vychladnutí. Zelné bramboráky se hodí na cesty, do krabičky i na rychlou večeři. S čerstvým kefírem nebo kysaným mlékem doplnité hodnou dávku probiotik.
Plněné bramboráky jsou plnohodnotný samostatný hlavní chod. Šunka a sýr jsou prověřenou dvojicí, která se osvědčila v sendvičích, toustech i zapečených jídlech. V bramboráku se nejčastěji používá tvrdý nebo polotvrdý sýr s vyšším obsahem tuku, který se dobře rozpouští. Eidam, gouda, ale i čedar nebo uzený sýr dodávají vnitřku pružnost a vůni. Šunku je dobré vybrat taková, která má nižší obsahe vody, aby náplň zůstala kompaktní. Těsto se nejprve nanese na pánev v tenké vrstvě, pak se přidá náplň a přiklopí druhou vrstvou těsta. Po obrácení se vše propojí a vnitřek se důkladně propeče.
Takto upravené bramboráky se hodí jako večeře nebo teplé pohoštění pro návštěvu. Pokud se do náplně přidá dijonská hořčice, rukola nebo restovaná cibulka, chuť se posune ještě o úroveň výš. Taková verze překvapí i ty, kdo jinak považují bramboráky za jídlo jediné chuti.