Velikonoce v kuchyni?

Škaredá středa(středa před Velikonocemi)

Tradičně se jedla škaredá jídla – pokrmy, které vypadají potrhaně nebo neúhledně, např. trhance (roztrhané palačinky) nebo bramboráky.

Symbolizuje den, kdy se Jidáš mračil na Ježíše.

Škaredá středa patří k nejzajímavějším dnům velikonočního týdne. Její název se váže k biblickému příběhu o Jidášově zradě - tento den se Jidáš mračil na Ježíše a plánoval jeho zradu. V lidové tradici se proto věřilo, že kdo se tento den zamračí, bude se mračit každou středu v roce. Kuchyně škaredé středy má svoje osobité kouzlo. Hospodyně záměrně připravovaly pokrmy, které vypadaly neúhledně nebo potrhaně. Trhance - roztrhané palačinky - patří k typickým jídlům tohoto dne. Připravují se z běžného palačinkového těsta, ale místo klasického smažení se těsto trhá na malé kousky a ty se pak opékají na másle. Podávají se posypané mákem, ořechy nebo povidly.

Bramboráky jsou dalším charakteristickým pokrmem škaredé středy. Jejich "rozházený" vzhled dokonale zapadá do konceptu škaredých jídel. Strouhané brambory se mísí s česnekem, majoránkou a kmínem, vzniká tak zdánlivě neuspořádaná, ale chuťově výrazná směs. Někdo na Velikonoce přidává do bramboráků i strouhanou mrkev nebo celer.

V některých oblastech se na škaredou středu připravovala také "škaredá kaše" - záměrně zhrudkovatělá obilná kaše s připálenými místy. Zajímavostí je, že hospodyně tento den schválně nechávaly připálit okraje některých pokrmů nebo vytvářely nepravidelné tvary pečiva.

K tradičním nápojům škaredé středy patřilopodmáslí nebo kyselé mléko - opět nápoje, které svým vzhledem odpovídaly charakteru dne. V některých rodinách se připravovala "škaredá polévka" - záměrně zakalený vývar se zeleninou nakrájenou na různě velké kusy. Příprava jídel na škaredou středu byla spojena s různými pověrami a zvyky. Věřilo se například, že čím škareději jídlo vypadá, tím více štěstí přinese. Hospodyně proto záměrně vybíraly pokřivené kusy zeleniny a ovoce, používaly prasklé nádobí a nechávaly pokrmy "rozpadnout se".

Zelený čtvrtek

Jídla by měla být zelená – špenát, kopřivová polévka, bylinkové omelety, saláty.

Pečou se Jidáše – sladké pečivo ve tvaru stočeného provazu, namazané medem.

Podle tradice by se měl ráno sníst kousek medu pro zdraví po celý rok.

Jeho název pravděpodobně pochází ze staroněmeckého "greinen" (plakat), ale lidová tradice jej spojila se zelenou barvou, která prostupuje celým dnem - od jídel až po oblečení. V kuchyni tento den dominují zelené pokrmy. Špenát se stal jakýmsi králem zeleného čtvrtku. Hospodyně ho připravují na různé způsoby - s vajíčkem, se smetanou, zapékaný. K snídani se tradičně podává chléb namazaný medem - první sladký moment dne, který má zajistit zdraví po celý následující rok.

Kopřivová polévka patří k zapomenutým pokladům našich předků. Mladé kopřivy, nasbírané časně z jara, obsahují množství vitamínů a minerálů. Polévka se připravuje s bramborem a zakysanou smetanou, někdy se přidává i vejce. V některých rodinách se do ní přidávají i další jarní bylinky - popenec, sedmikrásky nebo mladý šťovík. Bylinkové omelety představují další tradiční zelené jídlo. Pažitka, petrželka, mladá cibulka - to vše se seká nadrobno a vmíchává do vajec. Některé hospodyně přidávají i špetku kopřiv nebo medvědího česneku. Omelety se tradičně smaží na másle a podávají se s chlebem.

Jidáše - sladké pečivo, stočené do tvaru provazu, symbolizuje provaz, na kterém se Jidáš oběsil. Těsto se připravuje s trochou medu, který se přidává i na závěrečné potření. V některých rodinách se do těsta přidává i trocha zeleného barviva - třeba šťáva z kopřiv nebo špenátu. Zajímavostí je, že na Zelený čtvrtek se hodně vařila i zelenina. Hrášek, zelené fazolky, chřest - všechno, co mělo zelenou barvu a bylo dostupné. Kombinace různých druhů listových salátů, polníček, rukola, to vše pokropené domácí zálivkou vytváří svěží jarní pokrm. Některé hospodyně přidávají i naklíčená semínka nebo mladé výhonky - třeba řeřichu nebo mungo klíčky.

Nápoje nezůstávají pozadu - bylinné čaje z kopřiv, máty nebo meduňky provázejí celý den. V některých rodinách se připravuje i speciální zelený nápoj z mladého ječmene nebo pšenice. Trendem moderní doby je příprava speciálních edic zelených piv.

Velký pátek

Den přísného půstu, nejí se maso, doporučuje se polévka, brambory, luštěniny, chléb s medem.

Pečení se vynechává, je to den rozjímání a ticha.

Velký pátek nese v české tradici pečeť nejpřísnějšího půstu celého roku. Je to den připomínající ukřižování Ježíše Krista, a proto se pojí s tichým rozjímáním, skromností a střídmostí v jídle. Na talířích našich předků se tento den objevovala především čistá polévka z kořenové zeleniny. Vařila se bez jakéhokoliv masa či masového vývaru, jen s množstvím zeleniny a bylin. Někde se do ní přidávaly i domácí nudle nebo krupky, které dodaly polévce na sytosti.

Brambory se připravovaly různými způsoby - vařené ve slupce, šťouchané s trochou mléka, nebo jen tak samotné s troškou soli. V některých rodinách se k bramborám podával křen smíchaný s jablky - kombinace, která probouzela chuťové buňky a připomínala, že i v jednoduchosti se skrývá krása. Luštěniny tvořily další pilíř postního jídelníčku. Čočka na kyselo, obyčejný hrách, nebo fazole - vařené s česnekem, cibulí a kmínem. Hospodyně je připravovaly den předem, aby byly měkké a dobře stravitelné. K luštěninám se podával chléb, někdy potřený trochou medu pro připomenutí sladkosti života i v den smutku.

Starší generace ví, že na Velký pátek se nesmělo hýbat zemí - tedy ani okopávat zahradu nebo pracovat na poli. Tento zákaz se promítal i do kuchyně - vařilo se především z toho, co bylo předem připravené nebo uskladněné. V mnoha rodinách se držel absolutní půst až do západu slunce. Pila se jen voda nebo bylinné čaje. Jiné rodiny dodržovaly tzv. újmu v jídle - jedly jen jednou za den dosyta, přičemž další dvě jídla byla výrazně menší.

Zajímavý je i zákaz pečení na Velký pátek. Trouba zůstávala studená, aby se symbolicky tachoval klid a ticho hrobu. Tento zvyk se dodržoval tak přísně, že i chléb se pekl den předem. V lidové tradici se věřilo, že voda v potocích a studánkách má na Velký pátek léčivou moc. Proto lidé začínali den umytím v potoce nebo alespoň omytím obličeje studenou vodou. Tato voda se také používala k vaření - věřilo se, že jídlu dodá zvláštní sílu. Večer před západem slunce se v mnoha domácnostech začínalo s přípravami na Bílou sobotu. Hospodyně zadělávaly těsto na mazance, aby mohlo přes noc vykynout, a chystaly suroviny na velikonoční nádivku.

Bílá sobota

Příprava velikonočních pokrmů – peče se mazanec, beránek, koláče.

Pečení mazance symbolizuje ukončení půstu a návrat hojnosti.

V některých krajích se připravuje hlavička – velikonoční nádivka s kopřivami a uzeným masem.

Bílá sobota zaujímá v koloběhu velikonočních svátků den velkého očekávání a horečných příprav. Po předchozím postním dni se kuchyně znovu probouzí k životu a domy se plní vůní pečiva a tradičních pokrmů. Kuchyně proměňuje v místo, kde se rodí sváteční dobroty. Mazanec zaujímá mezi velikonočním pečivem výsadní postavení. Hospodyně vstávají časně ráno, aby zadělaly těsto - někde se do něj přidávají rozinky a mandle, jinde kandované ovoce.

Beránek, symbol čistoty a nevinnosti, se peče ve speciálních formách. Těsto musí být vláčné a nadýchané, aby beránek po upečení vypadal jako živý. Některé hospodyně jej zdobí cukrovou polevou, jiné dávají přednost klasickému pocukrování. Kolem krku se mu uvazuje červená stuha - symbol života a krve.

Hlavička - tradiční velikonoční nádivka - patří k nejvýraznějším pokrmům Bílé soboty. Mladé kopřivy, nasekané uzené maso, vejce a staré pečivo vytvářejí harmonickou směs chutí. V některých krajích se do nádivky přidává i medvědí česnek, nebo jiné jarní bylinky. Pečení nádivky vyžaduje cit a zkušenost - musí být vláčná, ale ne rozbředlá. Koláče představují další důležitou součást velikonočního pečení. Kulaté tvary symbolizují slunce a nový život. Náplně se liší podle krajů - tvarohová, maková, povidlová. Některé hospodyně vytváří na koláčích složité vzory z těsta, jiné je zdobí mandlemi nebo rozinkami.

Příprava masa na další sváteční dny je také důležitou součástí Bílé soboty. Jehněčí nebo králičí maso se marinuje, aby bylo druhý den křehké a šťavnaté. V některých rodinách se připravuje i uzená šunka, která bude zdobit velikonoční tabuli. Bílá sobota je den plný práce, ale také radostného očekávání. Vůně linoucí se z kuchyní připomíná, že přichází čas hodování a oslav. V tomto dni se snoubí tisícileté tradice s domácí pohodou a radostí z tvoření.

Velikonoční neděle(Boží hod velikonoční)

Slavnostní den, kdy se jí mazanec, beránek, nádivka a velikonoční buchty.

Masitá jídla – obvykle pečené jehně nebo králík, případně šunka s křenem.

Velikonoční snídaně je bohatá, aby symbolizovala hojnost v nadcházejícím roce.

Boží hod velikonoční představuje vrchol velikonočních svátků, den vzkříšení a radosti. V českých domácnostech se tento den nese ve znamení slavnostní tabule a společného hodování. Velikonoční snídaně patří k nejdůležitějším okamžikům dne. Rodina se schází u prostřeného stolu, kde nechybí nic z předchozí den připravených dobrot. Mazanec se krájí napříč - věří se, že tento způsob krájení přináší do rodiny soudržnost. Na stole se vyjímá upečený beránek, zdobený mašlí a posypaný cukrem, symbolizující Kristovu oběť.

Hlavní chod dne představuje pečené jehněčí. Maso se připravuje s bylinkami, česnekem a kmínem, podlévá se bílým vínem. V rodinách, kde nemají v oblibě jehněčí ani králičí, se připravuje kuře nebo jiná drůbež. K masu se podávají brambory nebo domácí bramborové knedlíky. V některých krajích se připravuje hustá šťáva z výpeku, jinde dávají přednost lehčí variantě. Velikonoční nádivka - hlavička - dostává na sváteční tabuli čestné místo. Studená chutná některým ještě lépe než teplá. Hospodyně ji krájejí na úhledné čtverce a zdobí petrželkou. Někdo je podává už k snídani, jinde si ji nechávají až na oběd. Sváteční tabuli doplňují různé druhy pečiva - domácí chléb, velikonoční buchty plněné tvarohem nebo mákem, křehké koláčky. V některých rodinách se peče i bílý chléb, který se podává výhradně ve sváteční dny. Večeře bývá lehčí, sestavená především ze studené kuchyně. Zbytky od oběda se uchovávají na velikonoční pondělí, kdy se čeká návštěva koledníků.

Vajíčka vařená natvrdo se zdobí a barví, některá se nechávají pro koledníky na pondělí. Jejich skořápky se nesměly vyhazovat na zem - věřilo se, že by je mohly znesvětit čarodějnice. Den je protkán drobnými rituály a zvyky - od ranního umytí rosou pro krásu až po večerní úklid sváteční tabule. Tyto zdánlivě obyčejné úkony vytvářejí neopakovatelnou atmosféru největšího křesťanského svátku.

Velikonoční pondělí

Den pomlázky a hodování.

K obědu se podává pečené maso (jehněčí, králík, kuře, vepřové).

Na stole nesmí chybět beránek, mazanec, vajíčka, koláče, štrúdl a další sladkosti.

V některých regionech se připravují i velikonoční buchty nebo boží milosti (smažené pečivo podobné koblížkům).

Velikonoční pondělí završuje velikonoční svátky dnem plným tradic a společenského veselí. V české tradici se tento den neodmyslitelně pojí s pomlázkou a bohatým hodováním.

Snídaně začíná brzy, protože se očekává příchod koledníků. Na stole se objevují všechny dobroty z předchozích dnů - mazanec, beránek, nádivka, vejce. Hospodyně připravují talíře s malovanými vajíčky pro koledníky a chystají pohoštění pro návštěvy.

K obědu se nejčastěji podává pečené maso. Maso se připravuje na česneku a bylinkách, podává se s bramborovým přílohou nebo domácími knedlíky. Šťáva z pečeně se zjemňuje smetanou nebo vínem. Sladkou tečku svátečního stolu obstará beránek, mazanec případně boží milosti - křehké smažené velikonoční cukroví sypané moučkovým cukrem.

Večer se hodování pomalu uzavírá lehčí večeří. Studená kuchyně dominuje - zbytky od oběda, vajíčková pomazánka, uzené maso s křenem. Někde se podává i topinka s česnekem nebo chléb se sádlem a cibulí.

Vaří se vám v hlavě další otázky?

• Proč praská mazanec?