Skořice

1. Co je skořice?
2. Využití skořice v kuchyni
3. Výživové složení skořice
4. Skořice a zdravotní účinky

Co je skořice?

Skořice patří mezi nejznámější a přitom paradoxně zároveň nejméně pochopené druhy koření. V receptech ji obvykle potkáme jako věrného společníka sladkých jídel. Za její příjemně hřejivou chutí stojí překvapivě bohatý příběh. Kdo chce pochopit, proč některá skořice zanechává jemnou citrusovou stopu a jiná štiplavě pálí, musí se jí podívat pod kůru. Doslova.

Historie skořice

Skořice patří k nejstarším dokumentovaným kořením. Egyptské texty z druhého tisíciletí před naším letopočtem ji zmiňují jako součást balzamovacích směsí. V antickém světě měla hodnotu téměř jako drahé kovy. Její původ byl dlouho zahalený tajemstvím a obchodníci chránili informace o jejím zdroji přehnanými legendami. Evropané ji začali dovážet ve větší míře až s námořními výpravami 15. století, kdy se portugalské a později nizozemské a britské obchodní společnosti snažily ovládnout cejlonské plantáže.

V 17. století se skořice stala součástí evropského kulinárního i farmaceutického světa. Od začátku byla vnímána i jako prostředek na podporu trávení a látka s afrodiziakálními účinky. Ty se začaly více zkouma s rozvojem chemické analýzy v 19. století a objevovat její jednotlivé aktivní složky. Kupříkladu cinnamaldehyd, který zodpovídá za její typickou vůni.

Původ a botanické druhy

Skořici se k nám do obchodů sotane díky různým druhům stromům skořicovníkům z rodu Cinnamomum, původem z tropických oblastí Asie. Komerčně nejvýznamnější jsou dva a to skořicovník pravý Cinnamomum verum, známý jako cejlonská skořice, a Cinnamomum cassia, označovaný jako skořice čínská. Oba druhy mají podobné aroma, ale liší se jak chemickým složením, tak strukturou kůry i způsobem zpracování.

Cejlonská skořice pochází ze Srí Lanky a některých oblastí jižní Indie. Strom dorůstá výšky až deseti metrů, ale pro sběr se pěstuje v keřovité formě. Její kůra je tenká, vrstvená a křehká. Po usušení se svinuje do charakteristických vícevrstvých „doutníčků“. Čínská skořice se získává z vyšších a robustnějších stromů původem z jižní Číny, Vietnamu nebo Indonésie. Její kůra je tvrdší, hrubší a svíjí se jen do jedné silné vrstvy. Právě kvůli této fyzické robustnosti je pro průmyslové použití levnější a dostupnější.

Hlavní rozdíl mezi cejlonskou a čínskou skořicí neleží ve vůni či chuti, ale i v jejich chemickém složení. Cejlonská obsahuje méně přírodního aromatického derivátu kumarinu, který má při vyšších dávkách potenciální toxické účinky na játra. V praxi to znamená, že cejlonská skořice je vhodnější pro dlouhodobé a časté použití, kdežto čínskou je lepší dávkovat obezřetně. Pro běžného spotřebitele je však rozlišení obtížné, na pultech obchodů obvykle najdeme jen nápis „skořice“, bez další specifikace původu. Vedle těchto dvou hlavních typů existují ještě méně rozšířené druhy skořicovníků indonéský (Cinnamomum burmannii) a vietnamský (Cinnamomum loureiroi). Obě jsou příbuzné čínské cassii, mají silnější aroma a vyšší obsah kumarinu. Používají se hlavně v asijské kuchyni a při průmyslové výrobě potravin, nápojů nebo extraktů.

Podmínky pěstování a pěstitelské oblasti

Skořicovník vyžaduje tropické klima s vysokou vzdušnou vlhkostí, teplotami nad 20 °C a dobře propustnou půdu bohatou na živiny. Daří se mu ve výškách do 500 metrů nad mořem, kde má dostatek vláhy i tepla. Nejlepších výsledků dosahují plantáže ve vlhkých lesnatých oblastech.

Srí Lanka, kde se pěstuje cejlonská skořice, se honosí právě tuto unikátní kombinací tradice, klimatu a odbornosti. Výsadby se tu obvykle obnovují každých 15–20 let a pěstování má formu drobných rodinných farem. Skořice cassia pochází z rozsáhlých plantáží v Číně, Vietnamu a Indonésii, kde se pěstuje ve velkém pro export. Rozdíl mezi těmito přístupy ovlivňuje nejen chuť a kvalitu výsledného produktu, ale také etickou stopu výroby.

Skořice nevzniká ze semene ani plodu, ale z nejvnitřnější vrstvy kůry mladých výhonků skořicovníku. Stromy se pravidelně seřezávají, obvykle jednou za dva roky, aby vytvořily nové výhony. Po seříznutí se větve rozříznou, odstraní se vnější kůra a zůstane jen světlá, vláčná vnitřní vrstva. Ta se pak řeže a stáčí do typických svitků.

Kůra musí mít požadovanou vlhkost, aby šla snadno stáčet a zároveň nesmí obsahovat vady. Kvalitní cejlonská skořice vzniká výběrem těch nejtenčích vrstev, které se do sebe zasouvají tak, aby vytvořily pravidelný dutý váleček. U cassie se kůra loupe hruběji a svitek bývá silný, někdy až tvrdý. Mívá méně vrstev, ale výraznější vůni.

Čerstvě sklizená kůra se nejprve nechá fermentovat, několik hodin až dnů se suší na přímém slunci nebo v dobře větraném prostoru. Během fermentace dochází k uvolnění vonných složek, které se stabilizují sušením. Hotová skořice se pak prodává buď jako celá tyčinka, nebo mletá na prášek. Prášek je praktický, ale rychleji ztrácí vůni, proto pokud chcete ze skořice vytěžit maximum, namelte si celou až těsně před použitím. Kromě koření se z kůry i listů skořicovníku destiluje esenciální olej. Využívá se v potravinářství, kosmetice i aromaterapii. Jeho aroma je výraznější, ostřejší a méně jemné než u samotné skořice.

Využití skořice v kuchyni

Skořice má jednu neopakovatelnou schopnost a to, že dokáže z obyčejného jídla vytáhnout hloubku, o které se člověku ani nesnilo. Malé množství, silný účinek. Sladké aroma, které současně zemitě kořeněné a někdy až peprné. Právě tato rozporuplnost dává kuchařům prostor pro hru s kontrasty. Záleží jen na kontextu. V jednom pokrmu jemně podkreslí, v jiném převezme roli hlavního aktéra.

Na první pohled se může zdát, že skořice patří výhradně do sladkých receptů. Cukroví, kaše, štrůdly, buchty. Jenže geografický pohled nabízí mnohem širší obraz. Tam, kde evropská kuchyně spojila skořici se zimou a moukou, ji jiné části světa včlenily do běžného vaření. Slaná jídla, omáčky, masové směsi i rýže a právě v těchto pokrmech má skořice šanci naplno se ukázat, co v ní je.

Skořice v kuchyních světa

Indická kuchyně používá skořici bez jakýchkoli zábran. Je součástí směsí garam masala, podílí se na aromatickém základu kari, je nezbytná pro dochucení čočky nebo rýžových pilafů. Nejčastěji se používá v celku, jako součást olejového základu, kde se krátce orestuje, aby uvolnila vůni. Díky tomu se její aroma rozvine, ale nepřebije ostatní chutě. Podobný princip najdeme i v dalších asijských kuchyních.

V perské a arabské gastronomii se skořice vyskytuje ve směsích typu baharat nebo ras el hanout. Tato koření nemají sloužit jako dominantní chuť, ale jako pečlivě promyšlené pozadí. Skořice se kombinuje s koriandrem, hřebíčkem, muškátovým oříškem nebo římským kmínem aby se dosáhlo výrazné chuti, který ozvláštní jehněčí a kuřecí maso. Latinskoamerická kuchyně má ke skořici jiný vztah. Tam se nejvíce kombinuje s čokoládou, zejména v tradičním mole poblano. Tento slavnostní pokrm, připravovaný z pepře, kakaa, ořechů a koření, má několik desítek variací a skořice je v nich stabilním prvkem. Zajišťuje propojení sladkých a slaných tónů, vytváří most mezi ovocným a masovým základem.

Evropská kuchyně využívá skořici konzervativněji. Typicky se pojí s dezerty, zejména tam, kde hrají roli pečená jablka, máslo nebo ořechy. Oblíbenost štrúdlů, křehkého pečiva a kynutých buchet dává skořici jasné mantinely. Stačí ale nahlédnout do středomořských receptur a obraz se hned rozšiřuje. Například řecká musaka nebo slavný pastitsio obsahují skořici v rajčatové omáčce.

Skořice ve sladkých jídlech

Kombinace skořice a cukru navozuje dojem útulnosti, dětství, tradice. Využívá se v drobenkách, posypech, cukrových polevách. Významné je její použití v těstech, kde se díky tepelné stabilitě nerozpadá. Přidání do kynutého těsta pomáhá zvýraznit máslovou chuť, aniž by výsledek působil příliš aromaticky.

Zajímavě skořice vynikne v kombinaci s mlékem nebo smetanou. Toho se běžně využívá například v rýžových kaších, crème brûlée nebo panna cottě. V těchto případech se skořice používá celá, obvykle se svaří a po uvolnění vůně se odstraní, tak aby zůstalo jen jemné aroma bez trpkosti, kterou mletá skořice někdy způsobuje. Za pozornost stojí i dezerty, kde se skořice spojuje s ovocem. Jablka, švestky, hrušky, meruňky - všechny tyto plody obsahují kyseliny, které skořici vyvažují.

10 oblíbených dezertů se skořicí

Dezert	Původ	Popis
Jablečný štrúdl	Střední Evropa	Tenké těsto, jablka, skořice
Skořicoví šneci	USA / Skandinávie	Kynuté rolky s máslem a skořicí
Churros	Španělsko	Smažené těsto s cukrem a skořicí
Rýžový nákyp	Česko	Pečená rýže s mlékem a skořicí
Perník	Střední Evropa	Medové těsto s kořením
Cinnamon dort	USA	Sladký vrstvený dort se skořicí
Kaiserschmarrn	Rakousko	Trhanec se skořicovým cukrem
Tvarohové koláče	Česko	Drobenka se skořicí na povrchu
Kardamomový chléb	Švédsko	Sladký chléb s kardamomem a skořicí
Babka	Východní Evropa	Kynutý závin se skořicí a kakaem

Skořice v nápojích

Nápoje představují samostatnou kapitolu. Skořici nalezneme ve svařeném víně, punčích, grogu, ale i v nealkoholických variantách jako je chai latte nebo různé varianty bylinných čajů. Opět je vhodnější celá skořice. Mletá vytvoří sediment a zanechá jemný práškový pocit v ústech, celá tyčinka nápoj pouze aromatizuje. Indický chai, vedle kardamomu, hřebíčku a zázvoru, využívá skořici jako jeden z pilířů. Káva ochucená skořicí, u nás spíše záležitost zimních období, je například v Mexiku nebo Jemenu součástí každodenní rutiny.

Zajímavý je i posun v moderní mixologii. Skořice se uplatňuje v koktejlech, kde se pracuje s kouřovým efektem (spálení tyčinky) nebo s macerací ve slazeném alkoholu. Výsledkem je výrazné kořeněné pozadí, které zvýrazní citrusové nebo hořké tóny.

Recepty v nichž má skořice hlavní slovo

Ve řadě receptů funguje skořice hlavně jako doplněk, ale jsou i takové, kde si bere prostor naplno. Patří sem klasický jablečný štrúdl, voňavé skořicové rolky nebo domácí granola. Samozřejmě i těchto případech rozhoduje přesnost, doplněná o osobní preference. Příliš mnoho skořice pokrm utopí, příliš málo způsobí, že zůstane v pozadí.

Štrúdl se neobejde bez důkladně promíchané náplně, kde se skořice spojuje s cukrem, máslem a strouhankou. Právě tato směs při pečení karamelizuje a dělá štrůdl strůdlem. V rolkách se skořice pojí s cukrovým máslem, které se roztaví a vsákne do těsta.

Z méně známých receptů stojí za pozornost dýňová polévka ochucená špetkou skořice nebo pečená kořenová zelenina, kde se používá jako součást kořenicí směsi společně s paprikou a římským kmínem. Tato kombinace se výborně hodí k batátům, mrkvi nebo pastináku. Skořice zde zvýrazní přirozenou nasládlost zeleniny.

Celá, nebo mletá?

Celé tyčinky se používají při vaření a dlouhém táhnutí, kdy mají čas postupně uvolnit aroma. Jsou vhodné pro omáčky, vývary, nápoje nebo rýžové dezerty. Po uvaření se vyjmou, a tím se předejde jejich přehnané dominanci. Mletá skořice pak vstupuje do pokrmů naplno. Její účinek, v těstech, drobenkách nebo krémech, je okamžitý a silný a tudíž je potřeba si pohlídat přesné dávkování. Je třeba počítat s tím, že starší mletá skořice rychle ztrácí intenzitu. Důvodem je vysoký obsah těkavých olejů, které se ztrácejí při skladování. Vyplatí se proto skořici skladovat v uzavíratelné nádobě, mimo světlo a vlhkost.

Rozdíl mezi cejlonskou a čínskou variantou se sice ne výrazně, přesto projevuje i chuťově. Cejlonská skořice má jemnější, citrusovější profil, s nádechem vanilky a dřeva. V kuchyni se hodí pro delikátní dezerty, nápoje a kombinace s ovocem. Cassia vyniká výraznou, trochu ostřejší chutí. Lépe se uplatní ve slaných jídlech, silných omáčkách nebo u masitých směsí.

Kombinace, které fungují

Skořice se i přes svůj výrazný charakter snese s překvapivým množstvím surovin. Nejklasičtější kombinace tvoří s jablky, hruškami, ořechy, rozinkami a máslem. Dobře funguje i s čokoládou, zejména hořkou. Z méně obvyklých, ale spolehlivých kombinací stojí za zmínku skořice s dýní, mrkví, červenou řepou nebo cizrnou. Sladkost zeleniny vyvažuje kořeněnost, výsledek nepůsobí ani těžce, ani příliš sladce. V moderní kuchyni se objevují i spojení s chilli, limetou nebo kávou. Takové dvojice nacházejí uplatnění v netradičních džemech, pestech nebo ochucených máslech.

Při dochucování slaných pokrmů je dobré začít opravdu malým množstvím. Jedna čtvrtina čajové lžičky dokáže změnit charakter celé omáčky. Obzvlášť v kombinaci s rajčaty, cibulí a česnekem vytváří skořice jemně nasládlé pozadí, které působí nezaměnitelně a přitom přirozeně.

Praktické tipy na to, aby skořice vynikla

• Pokud připravujete směs koření, přidejte skořici až jako jednu z posledních složek. Při delším zahřátí se její aroma snadno přepálí.
• Pro silnější aroma v nápojích přelijte skořici horkou vodou nebo mlékem a nechte ji vyluhovat alespoň deset minut.
• Při pečení využijte její schopnost karamelizovat - spojení skořice a cukru na povrchu koláče vytvoří křupavou aromatickou krustu.
• Při použití v těstovinách nebo rýži se osvědčilo nejprve orestovat skořici na oleji společně s cibulí a česnekem. Tím se její hořkost zjemní.
• Pro netradiční verzi másla smíchejte změklé máslo s mletou skořicí a trochou medu, dokonalé na topinky, pečivo nebo palačinky.

Výživové složení skořice

Skořice v malém množství koncentruje látky, které v sobě spojují chuť, vůni i potenciální biologickou aktivitu. Právě díky nim si skořice zaslouží pozornost i jako drobný funkční prvek v jídelníčku.

Skořice se používá v tak malém množství, že její kalorický přínos bývá zanedbatelný. Sto gramů mleté skořice obsahuje přibližně 250 kilokalorií, avšak běžná porce v jídle zřídka překročí jednu čajovou lžičku. Ta odpovídá zhruba dvěma gramům. Přesto stojí za to rozebrat, co v těchto dvou gramech převažuje.

Z makroživin tvoří největší podíl sacharidy, zejména ve formě nestravitelné vlákniny. Tvoří až dvě třetiny hmotnosti suchého prášku. Díky tomuto vysokému podílu může ovlivnit trávení, pocit sytosti nebo glykemickou odezvu některých jídel. Bílkoviny ani tuky nejsou v relevantním množství zastoupené.

Minerály a stopové prvky

Skořice obsahuje zajímavé množství minerálních látek. Nejvýrazněji vyniká obsahem manganu podílejícího se na metabolismu aminokyselin, antioxidační ochraně i vývoji pojivových tkání. Jedna čajová lžička skořice pokrývá více než dvojnásobek doporučené denní dávky tohoto prvku a jde tak o jeden z nejbohatších rostlinných zdrojů.

V menší míře obsahuje železo, vápník a hořčík. Jejich vstřebatelnost však zůstává nízká, protože skořice není potravina, která by se konzumovala ve větším množství nebo s cílem doplnit konkrétní živinu. Přesto mají tyto minerály vliv na celkový nutriční profil a spolu s vlákninou přispívají ke komplexnímu působení skořice na organismus.

Bioaktivní látky a antioxidanty

Hodnotu skořice určuje hlavně její obsah bioaktivních sloučenin. Nejvýznamnější z nich je cinnamaldehyd. Aromatická látka, která tvoří až tři čtvrtiny skořicového esenciálního oleje. Právě ona stojí za typickou vůní, ale i za většinou fyziologických účinků, které se s konzumací skořice spojují. Cinnamaldehyd má potvrzený vliv na enzymatické pochody související se zánětem, oxidativním stresem nebo citlivostí na inzulin.

Vedle něj obsahuje skořice polyfenolické antioxidanty, především prokyanidiny. Laboratorní testy řadí skořici mezi nejúčinnější rostlinné zdroje antioxidantů vůbec. Hodnota ORAC (měřítko antioxidační kapacity) je u skořice výrazně vyšší než třeba u častěji zmiňovaných borůvek nebo granátového jablka.

Aromatické složky skořice

Složka	Typ účinku	Charakteristika
Cinnamaldehyd	Vůně, chuť	Teplá, sladce kořeněná, ostrá
Eugenol	Vůně	Lehce květinová, hřebíčková
Linalool	Vůně	Jemná, citrusově květinová
Kumariny	Chuť	Hořkosladká, dřevitá
Cinnamyl alkohol	Vůně	Jemná, nasládlá, balzámová
Safrol	Vůně	Kořeněná, sladká, lehce anýzová

Pozor na kumarin

Část nutričního profilu tvoří také látky, které nepatří mezi živiny v pravém smyslu slova. Patří sem hlavně přírodní aromatický derivát kumarin s potenciálním toxickým účinkem při vyšším a dlouhodobém příjmu. Kumarin není obsažen rovnoměrně ve všech druzích skořice. Cejlonská obsahuje jeho stopové množství, čínská výrazně více. Evropský úřad pro bezpečnost potravin stanovil doporučený denní limit na základě hmotnosti - u dospělého člověka to odpovídá přibližně jedné menší lžičce cassiové skořice denně. Překročení tohoto limitu jednorázově nepředstavuje riziko, ale pravidelné dávkování nad doporučenou hranici není vhodné.

Skořice a zdravotní účinky

Skořice si vydobyla pověst výjimečně účinného koření. Přitahuje pozornost výživových poradců, bylinkářů i farmaceutických výzkumníků. A to kvůli obsahu látek, které vykazují biologickou aktivitu. Některé z nich mají prokazatelné, laboratorně ověřené, účinky, jiné se opírají o dlouhou historii používání v tradiční léčbě.

Podpora trávení a střevních pochodů

Skořice patří mezi takzvaná karminativa. To jsou rostlinné látky, které ovlivňují střevní peristaltiku, snižují nadýmání a zlepšují vstřebávání. V lidovém léčitelství se používá jako pomocník při poruchách trávení nebo mírné nevolnosti po jídle. Význam zde mají tři vlastnosti: stimulační účinek na žaludeční šťávy, mírné antibakteriální působení a podpora uvolnění hladkého svalstva trávicího traktu. Prakticky to znamená, že skořice zpomaluje kvašení zbytků potravy ve střevech a napomáhá jejich efektivnímu posunu. Při pravidelném zařazování do jídelníčku pomůže zlepšit trávení luštěnin, kvašených potravin nebo těžších pokrmů. Účinek není okamžitý a nefunguje stoprocentně, ale v kombinaci s vyváženou stravou může přinést úlevu při zatížení trávení.

Vliv na glykemii a citlivost na inzulin

V posledních letech se skořice dostala do popředí kvůli souvislostem s metabolismem glukózy. Řada laboratorních studií i některé menší klinické výzkumy naznačují, že pravidelné dávkování skořice ovlivňuje hladinu cukru v krvi. Hlavní roli zde hrají polyfenolické sloučeniny, které zvyšují účinnost inzulinu na buněčné receptory a zpomalují vstřebávání glukózy ze střeva do krve.

V některých studiích se u lidí s mírnou poruchou glukózové tolerance ukázalo zlepšení glykemické odpovědi po konzumaci 1 až 6 gramů skořice denně. Efekt se projeví při dlouhodobém používání v řádu několika týdnů. Skořice může být doplněk stravovacích diet pro osoby, které řeší prevenci metabolických poruch nebo kontrolu krevního cukru v prediabetické fázi. Rozdíly mezi cejlonskou a čínskou skořicí jsou v tomto ohledu spíše druhořadé, jelikož obě varianty obsahují účinné látky, i když v různém poměru. Pro dlouhodobější užívání se však doporučuje cejlonská, jelikož ma výrazně nižším obsahu kumarinu.

Protizánětlivé působení a antioxidanty

Jedním z nejvíce zkoumaných účinků skořice je její schopnost mírnit zánětlivé procesy v těle. Mechanismus se opírá o cinnamaldehyd a další aromatické látky, které ovlivňují produkci prozánětlivých cytokinů. Některé experimentální studie prokázaly, že podobně jako některé nesteroidní protizánětlivé léky, potlačuje aktivitu enzymů COX-2 a NO syntázy. V nízkých dávkách pomáhá snižovat oxidační stres, který s takovým zánětem souvisí. Tím může podpořit stabilitu cévního endotelu, zpomalit některé degenerativní procesy nebo zlepšit zotavení po zátěži.

Na antioxidačním působení skořice se podílí také flavonoidy a třísloviny. Laboratorní analýzy ukazují vysokou schopnost vázat volné radikály. Efekt se zvyšuje, pokud se skořice kombinuje s kakaem, čajem, ovocem a dalšími antioxidanty.

Jak si v zimě podpořit skořicí imunitu?

Tip	Jak skořice pomáhá	Forma použití
Horký nápoj s medem	Zahřeje a zklidní krk	Teplá voda, med, skořice
Snídaňová kaše	Dodá antioxidanty	Ovesná kaše se skořicí
Bylinkový čaj	Podporuje trávení	Čaj se skořicí a zázvorem
Fermentované nápoje	Pomáhá mikrobiomu	Kefír s medem a skořicí
Pečená jablka	Vitaminy + zahřívací účinek	Jablka posypaná skořicí
Skořicová tinktura	Podpora oběhu a imunity	Domácí macerát se skořicí
Inhalace	Uleví dýchacím cestám	Horká pára se skořicí
Svařené víno	Prohřeje organismus	Víno se skořicí a hřebíčkem
Jogurt s ovocem	Kombinace s probiotiky	Bílý jogurt, ovoce, skořice
Skořice do smoothies	Posiluje celkovou obranyschopnost	Mix ovoce s troškou skořice

Působení na mikrobiom

Skořice má přímý vliv na bakteriální mikroflóru. Cinnamaldehyd je přirozený inhibitor růstu některých patogenních kmenů, především gram-pozitivních bakterií a některých druhů plísní. Toho se již delší dobu využívá v potravinářství, kde pomáhá prodloužit trvanlivost produktů.

Některé výzkumy naznačují, že nízké dávky skořice podporují růst prospěšných střevních bakterií, například laktobacilů. V kombinaci s kvašenými potravinami, jako je kefír nebo kimchi, se může skořice uplatnit jako přirozený modulátor mikrobiální rovnováhy. Pro dosažení požadovaného účinku je však podmíněná celková pestrá a vyvýžená strava. Samostatné užívání skořice nevytvoří zdravý mikrobiom, ale při promyšlené skladbě jídelníčku napomůže stabilizaci střevního prostředí.

Doporučené dávkování

Pro běžné použití v kuchyni není nutné dávky omezovat, pokud se používá cejlonská varianta a množství zůstává v rozmezí jedné až dvou čajových lžiček denně. U čínské platí, při pravidelném používání, maximálně půl čajové lžičky denně.

V doplňcích stravy se objevují koncentrované extrakty s vyšším obsahem cinnamaldehydu. V takovém případě doporučení vydává výrobce na základě standardizace. Samostatné domácí experimentování s většími dávkami bez odborného dohledu není vhodné. Dlouhodobé pravidelné užívání skořice ve zdravotním kontextu má smysl jen tehdy, pokud je součástí širší výživové strategie. Bez změn v celkovém režimu zůstane účinek omezený.

Skořice ajurvéda a čínská medicína

Skořice má v těchto tradičních léčebných systémech silné postavení. V ajurvédě se používá jako prostředek pro zahřátí organismu, podporu trávení, stimulaci oběhu a prevenci stagnace tekutin. Považuje se za koření, které rozproudí tělesné šťávy, ale zároveň působí uklidňujícím dojmem na nervový systém.

V tradiční čínské medicíně se objevuje pod názvem rou gui a přisuzuje se jí schopnost prohřívat ledviny a podporovat jangovou energii. Používá se například při léčbě nachlazení, menstruačních potížích nebo zimomřivosti.

Oba systémy pracují s výrazně odlišnou terminologií, přesto se shodují v tom, že skořice funguje jako tonikum pro chladný a zpomalený organismus. Při akutním zánětu nebo horečce se její použití obvykle nedoporučuje- posiluje totiž vnitřní oheň.

Skořice na hubnutí

Téma hubnutí přitahuje pozornost u každé suroviny, která ovlivňuje metabolismus. U skořice se spekuluje o několika mechanismech. Prvním z nich je vliv na citlivost na inzulin a pomalejší nástup glykemického vrcholu po jídle. Druhým je účinek na chuť k jídlu, jelikož skořice může v některých případech snižovat potřebu sladkého. Třetím je mírně termogenní efekt, tedy stimulace energetického výdeje.

Výsledky studií nejsou jednoznačné. Většina z nich pracuje s malým počtem účastníků nebo s různou formou skořice (prášek, extrakt, olej). Úbytek hmotnosti zůstává spíše vedlejším výsledkem úprav v jídelníčku než přímým důsledkem přidání skořice. Přesto dává smysl používat skořici ve sladkých jídlech jako ochucovadlo bez kalorií, které zároveň snižuje glykemický dopad pokrmu.

Skořice s medem na bolest v krku

Kombinace skořice s medem je jedním z nejběžnějších domácích prostředkům na zklidnění podrážděného hrdla. Funguje hned v několika rovinách. Med působí antibakteriálně, zvlhčuje sliznici a tlumí kašel. Skořice podporuje prokrvení, zahřívá a díky cinnamaldehydu oslabuje růst některých bakterií a plísní.

Smysl má použití hned při prvních náznacích škrábání v krku, například ve formě teplého nápoje z vody, medu a špetky skořice. Přidání plátku zázvoru nebo pár kapek citronu podpoří účinek a stane se chuťově přitažlivějším. Je důležité pohlídat si množství, kdy stačí špetka, nikoli celá lžička. U dětí nebo osob s poškozením jater je vhodné vyhnout se čínské skořici.

Rizika a kontraindikace

Přestože skořice působí neškodně, její aktivní složky nejsou zcela bez rizika. Kromě kumarinu je potřeba zohlednit i možnost alergické reakce, podráždění žaludeční sliznice nebo interakce s léky. Největší pozornost vyžadují osoby užívající antikoagulancia, antidiabetika nebo léky na jaterní onemocnění. Skořice v malém množství se považuje za bezpečnou. Riziko se objevuje až při dlouhodobém, systematickém a neřízeném užívání větších dávek nebo koncentrovaných extraktů. U dětí, těhotných žen a osob s chronickým onemocněním se vyplatí předem konzultovat její zařazení s odborníkem.

Zdroje